Ranč u dědečka

recenze

Poklid je to první, co z posledního v Čechách vydaného díla od Táni Keleové-Vasilkové, vyzařuje. Na knihu jsem se těšila, neboť už název slibuje čtení o příjemném prostředí někde v přírodě a na ranči. Hned v úvodu nás autorka seznamuje s hlavní hrdinkou Julkou. Jedná se o téměř padesátiletou ženu, která si prošla nečekaným rozvodem a která si splnila sen v podobě nově zrekonstruovaného ranče kdesi na Slovensku.
Čtivý příběh, který začíná shrnutím života sympatické hlavní hrdinky, je popisován z několika pohledů. Autorka střídá popisy v první a třetí osobě, občas zapojuje myšlenky hlavní hrdinky, které jsou tak jako u všech zmatené a v podstatě odhalují samotnou postavu.
Po několika málo stránkách se ocitáme na pohádkovém ranči. Autorka si s popisem opravdu vyhrála a mně nezbývalo nic jiného než závidět. Julce se splnil sen, o kterém sní mnoho lidí. Má krásný domov, o nějž pečuje s láskou, několik koní, které každý den prohání po loukách, pěstuje si svojí zeleninu a ovoce, stravuje se zdravě ba přímo vegetariánsky a pro všechny má náruč otevřenou, což se jí v několika případech nevyplácí.
Kromě dobrosrdečné majitelky penzionu se můžeme seznámit i s dalšími postavami příběhu. Je jimi dcera Tamara, pomocná síla Katka, sedlák Jozef a spoustu hostů se zajímavými historkami a vlastnosmi.
Příběh by byl stereotypní, kdyby se do něho nezapojilo trochu akce a dramatických událostí. Ale nejedná se o nic víc, než o to, co se může přihodit každému z vás – nečekané zamilování, zklamání, nehoda či pouhá rozmrzelost a sobeckost lidí v okolí. Máme tak možnost srovnávat své chování s tím, co dělají ostatní hrdinové a zauvažovat, zdali bychom jednali stejně či nikoliv.
Kniha mi padla do rukou v tu pravou chvíli. Čekala jsem příjemné odreagování a čtivost, což bylo splněno. Mohu tak doporučit všem, kteří nečekají sci-fi scénáře a rádi se nechají překvapit kouzlem všedních dní.

Komentáře (0)