Profesor na frontové linii

recenze

Profesor na frontové linii (2017) / jakear

Profesor, emeritní rektor Masarykovy univerzity, bohemista, historik a politolog – tím vším je Petr Fiala. V roce 2013 vstoupil do politiky účastí ve volbách do sněmovny, ale již o rok dříve byl ministrem školství. Nyní mu jde o jediné – utvrdit pozici Občanské demokratické strany v pravé části politického spektra a zároveň ji očistit. Jenže jakožto člověk vzdělaný a slušný se potýká především s tím, že vstoupil na nepřátelské území, kde se dnes na tyto hodnoty příliš nehledí. Vstoupil totiž na frontovou linii.

Z mého úvodu by se mohlo zdát, že kniha propaguje politiku ODS, motivuje čtenáře ke zvolení této strany v nadcházejících volbách a snad i rozebírá jednotlivé body volebního programu. Ale musím tato tvrzení jasně zamítnout. Kniha není ani trochu politickou agitkou, pouze popisuje Fialovy názory, ale především z jeho vědeckého pohledu. Reaguji tak na nedávný rozhovor s Andrejem Babišem pro idnes.cz, kde bývalý ministr nařkl Petra Fialu, že knihu vydal až po něm. Tato kniha ale vznikla pouze z iniciativy Miroslava Balaštíka, který je jejím autorem, a vznikala téměř dva roky.

„Ale jak říkám: suďme přísně ideologii a dobu, k individuálním lidským osudům musíme být shovívaví, tam je jiný, povolanější soudce.“ (Všechno má politický rozměr, str. 38, P. Fiala)

Rozhovor je rozdělený do patnácti tematických kapitol. Ve třetině z nich odpovídá Fiala na otázky týkající se jeho dětství, dospívání a doby studií. Zde zachází do úctyhodných podrobností – popisuje například původ obou větví své rodiny, rodinné stereotypy a zvyky a nechybí ani nastínění jeho pohledu dítěte na minulý režim. Měl špatný kádrový profil, což mu komplikovalo nejen vstup na gymnázium, ale také univerzitní léta a vojnu. Snažil se vést divadelní spolek, vydával studentský magazín, navštěvoval podzemní univerzitu i tajnou církev. Byl proti režimu a dobu normalizace vnímá jako prázdnotu, šeď a beznaděj. Naopak listopad 1989 byl pro něj zlomový i v osobním životě, protože se při cestě z demonstrace seznámil se svou životní láskou.

„U mě se zkrátka propojuje osobní život s tím společenským do té míry, že v listopadu 1989 jsem poznal nejen svobodu, ale i budoucí manželku. A obojí miluji dodnes.“ (Listopad 1989: zlom a kontinuita, str. 105, P. Fiala)

Ve svém vědeckém díle píše o Evropském společenství, evropských hodnotách a kultuře. Své názory a odborný pohled nastínil v dalších částech. Upozorňuje na hrozbu imigrační krize a komentuje současnou politiku Evropy. Do souvislosti dává také momentální snahy o separace v různých částech kontinentu se špatným rozdělením krajů, jež absolutně nebere v potaz historické hranice Moravy. Jako hrdý Moravan tuto problematiku prožívá a obává se možných budoucích problémů. Dále také rozebírá ohrožení demokracie a svobody.

„Já mám výhodu v tom, že na nebezpečí islámu, respektive radikálního islámu a nezvládnutí migrace, upozorňuji ve svých textech minimálně deset let. Takže když občas slyším, že v ODS jsme populisti, jednoduše to vyvrátím tím, co jsem říkal jako vědec. Tehdy to všichni akceptovali a brali jako že ‚pan profesor si něco píše, je to jeho odborný názor…‘ A najednou by to, co jsem říkal, mělo být špatně? Jen proto, že to říkám jako politik? Mé názory jsou pořád stejné.“ (Kolonizace Evropy, str. 158, P. Fiala)

Do knihy také v průběhu let přípravy knihy pronikala i soudobá témata. Kauzu Nagyová vnímá Fiala jako velmi nebezpečnou kvůli zásahu policie na místech, kde jsou takovéto zásahy tabu. Jasně vymezuje protizákonné a nemorální aspekty tohoto případu. V neposlední řadě vysvětluje nebezpečí současné protipolitické nálady vládnoucí mezi voliči.

„Veřejnost není chráněna úředníky, státními zastupiteli, policií a tak dále, to je všechno sekundární. Veřejnost je primárně chráněna politikou. Ty jako občan svěřuješ někomu, aby za tebe rozhodoval, a máš ten úžasný nástroj, že pokud nejsi spokojen, tak ho příště nezvolíš. (…) Lidé dneska nemají rádi politiku a myslí si, že je to zlo. Vůbec si neuvědomují, že politika je jejich jediná ochrana. Všechno ostatní je zneužitelné. Když společnost hodí politiku za hlavu, tak přestane být chráněna v podstatě sama před sebou, před démony, kteří v ní jsou.“ (Kauza Nagyová a přelom jedné epochy, str. 65, P. Fiala)

Miroslav Balaštík vede tento knižní rozhovor velmi umně. Nebojí se nejrůznějších dotazů mimo téma a co je důležité, argumentuje a stává se tak v průběhu tázání schopným a někdy i ostrým oponentem. Není zkrátka pouhým tazatelem. Samozřejmě naslouchá, ale do popředí pronikají i jeho vlastní postoje a názory, čímž dopomáhá hlubšímu rozebrání jednotlivých problematik. Sám hned v úvodu knihy píše, že se s konzervativními názory pana Fialy většinou neztotožňuje. Opravdu smekám před prací autora, protože nezřídka se mi stalo, že kladl přesně takové otázky, s jejichž kladením bych dlouho neotálel ani já.

Kniha tohoto charakteru se patrně nedá příliš hodnotit z hlediska obsahu. Proto vyzdvihuji především ony velmi dobře kladené otázky v logické posloupnosti, argumentaci a oponenturu autora a také žádné vyhýbání se otázkám ze strany dotazovaného. Ještě jednou oceňuji lehkou atmosféru knihy v zásadě bez prvků agitace. Také mohu pochválit celkové grafické zpracování knihy, líbí se mi například, že vždy na úvodní stránce kapitoly je i první otázka a že samotná kapitola pak hned začíná odpovědí. Sám si osobnosti profesora Fialy velmi vážím, a to jak na poli akademickém, tak i politickém.

„Říká se, že každý policajt sní o tom, že spáchá dokonalý zločin stejně jako kritik, že jednou napíše bestseller, a politolog, že vyhraje volby. Jenže překročit onu hranici, která odděluje dráždivou představu od skutečného pokusu se odváží jen málokdo. (…) Pro intelektuála mířícího do politiky to však znamená i nelehký střet mezi pravdou a mocí. Mezi pravdou jako léta budovaným integrálním postojem ke světu a mocí jako nástrojem, kterým jej lze měnit. Jedno se totiž děje na úkor druhého. Chci-li měnit svět, musím počítat s tím, že se změním sám. Na frontové linii jsou ztráty vždy na obou stranách a výsledkem může být jedině to, že se světem pohnu jenom zčásti, ale téměř jistě přijdu o dosavadní jistoty a integritu.“ (Dúvod, str. 9-10, M. Balaštík)

Komentáře (2)

Přidat komentář

---