Profesor na frontové linii

recenze

Profesor na frontové linii (2017) / jakear (336 views)
Profesor na frontové linii
Profesor, emeritní rektor Masarykovy univerzity, bohemista, historik a politolog – tím vším je Petr Fiala. V roce 2013 vstoupil do politiky účastí ve volbách do sněmovny, ale již o rok dříve byl ministrem školství. Nyní mu jde o jediné – utvrdit pozici Občanské demokratické strany v pravé části politického spektra a zároveň ji očistit. Jenže jakožto člověk vzdělaný a slušný se potýká především s tím, že vstoupil na nepřátelské území, kde se dnes na tyto hodnoty příliš nehledí. Vstoupil totiž na frontovou linii.

Z mého úvodu by se mohlo zdát, že kniha propaguje politiku ODS, motivuje čtenáře ke zvolení této strany v nadcházejících volbách a snad i rozebírá jednotlivé body volebního programu. Ale musím tato tvrzení jasně zamítnout. Kniha není ani trochu politickou agitkou, pouze popisuje Fialovy názory, ale především z jeho vědeckého pohledu. Reaguji tak na nedávný rozhovor s Andrejem Babišem pro idnes.cz, kde bývalý ministr nařkl Petra Fialu, že knihu vydal až po něm. Tato kniha ale vznikla pouze z iniciativy Miroslava Balaštíka, který je jejím autorem, a vznikala téměř dva roky.

„Ale jak říkám: suďme přísně ideologii a dobu, k individuálním lidským osudům musíme být shovívaví, tam je jiný, povolanější soudce.“ (Všechno má politický rozměr, str. 38, P. Fiala)

Rozhovor je rozdělený do patnácti tematických kapitol. Ve třetině z nich odpovídá Fiala na otázky týkající se jeho dětství, dospívání a doby studií. Zde zachází do úctyhodných podrobností – popisuje například původ obou větví své rodiny, rodinné stereotypy a zvyky a nechybí ani nastínění jeho pohledu dítěte na minulý režim. Měl špatný kádrový profil, což mu komplikovalo nejen vstup na gymnázium, ale také univerzitní léta a vojnu. Snažil se vést divadelní spolek, vydával studentský magazín, navštěvoval podzemní univerzitu i tajnou církev. Byl proti režimu a dobu normalizace vnímá jako prázdnotu, šeď a beznaděj. Naopak listopad 1989 byl pro něj zlomový i v osobním životě, protože se při cestě z demonstrace seznámil se svou životní láskou.

„U mě se zkrátka propojuje osobní život s tím společenským do té míry, že v listopadu 1989 jsem poznal nejen svobodu, ale i budoucí manželku. A obojí miluji dodnes.“ (Listopad 1989: zlom a kontinuita, str. 105, P. Fiala)

Ve svém vědeckém díle píše o Evropském společenství, evropských hodnotách a kultuře. Své názory a odborný pohled nastínil v dalších částech. Upozorňuje na hrozbu imigrační krize a komentuje současnou politiku Evropy. Do souvislosti dává také momentální snahy o separace v různých částech kontinentu se špatným rozdělením krajů, jež absolutně nebere v potaz historické hranice Moravy. Jako hrdý Moravan tuto problematiku prožívá a obává se možných budoucích problémů. Dále také rozebírá ohrožení demokracie a svobody.

„Já mám výhodu v tom, že na nebezpečí islámu, respektive radikálního islámu a nezvládnutí migrace, upozorňuji ve svých textech minimálně deset let. Takže když občas slyším, že v ODS jsme populisti, jednoduše to vyvrátím tím, co jsem říkal jako vědec. Tehdy to všichni akceptovali a brali jako že ‚pan profesor si něco píše, je to jeho odborný názor…‘ A najednou by to, co jsem říkal, mělo být špatně? Jen proto, že to říkám jako politik? Mé názory jsou pořád stejné.“ (Kolonizace Evropy, str. 158, P. Fiala)

Do knihy také v průběhu let přípravy knihy pronikala i soudobá témata. Kauzu Nagyová vnímá Fiala jako velmi nebezpečnou kvůli zásahu policie na místech, kde jsou takovéto zásahy tabu. Jasně vymezuje protizákonné a nemorální aspekty tohoto případu. V neposlední řadě vysvětluje nebezpečí současné protipolitické nálady vládnoucí mezi voliči.

„Veřejnost není chráněna úředníky, státními zastupiteli, policií a tak dále, to je všechno sekundární. Veřejnost je primárně chráněna politikou. Ty jako občan svěřuješ někomu, aby za tebe rozhodoval, a máš ten úžasný nástroj, že pokud nejsi spokojen, tak ho příště nezvolíš. (…) Lidé dneska nemají rádi politiku a myslí si, že je to zlo. Vůbec si neuvědomují, že politika je jejich jediná ochrana. Všechno ostatní je zneužitelné. Když společnost hodí politiku za hlavu, tak přestane být chráněna v podstatě sama před sebou, před démony, kteří v ní jsou.“ (Kauza Nagyová a přelom jedné epochy, str. 65, P. Fiala)

Miroslav Balaštík vede tento knižní rozhovor velmi umně. Nebojí se nejrůznějších dotazů mimo téma a co je důležité, argumentuje a stává se tak v průběhu tázání schopným a někdy i ostrým oponentem. Není zkrátka pouhým tazatelem. Samozřejmě naslouchá, ale do popředí pronikají i jeho vlastní postoje a názory, čímž dopomáhá hlubšímu rozebrání jednotlivých problematik. Sám hned v úvodu knihy píše, že se s konzervativními názory pana Fialy většinou neztotožňuje. Opravdu smekám před prací autora, protože nezřídka se mi stalo, že kladl přesně takové otázky, s jejichž kladením bych dlouho neotálel ani já.

Kniha tohoto charakteru se patrně nedá příliš hodnotit z hlediska obsahu. Proto vyzdvihuji především ony velmi dobře kladené otázky v logické posloupnosti, argumentaci a oponenturu autora a také žádné vyhýbání se otázkám ze strany dotazovaného. Ještě jednou oceňuji lehkou atmosféru knihy v zásadě bez prvků agitace. Také mohu pochválit celkové grafické zpracování knihy, líbí se mi například, že vždy na úvodní stránce kapitoly je i první otázka a že samotná kapitola pak hned začíná odpovědí. Sám si osobnosti profesora Fialy velmi vážím, a to jak na poli akademickém, tak i politickém.

„Říká se, že každý policajt sní o tom, že spáchá dokonalý zločin stejně jako kritik, že jednou napíše bestseller, a politolog, že vyhraje volby. Jenže překročit onu hranici, která odděluje dráždivou představu od skutečného pokusu se odváží jen málokdo. (…) Pro intelektuála mířícího do politiky to však znamená i nelehký střet mezi pravdou a mocí. Mezi pravdou jako léta budovaným integrálním postojem ke světu a mocí jako nástrojem, kterým jej lze měnit. Jedno se totiž děje na úkor druhého. Chci-li měnit svět, musím počítat s tím, že se změním sám. Na frontové linii jsou ztráty vždy na obou stranách a výsledkem může být jedině to, že se světem pohnu jenom zčásti, ale téměř jistě přijdu o dosavadní jistoty a integritu.“ (Dúvod, str. 9-10, M. Balaštík)

Komentáře (2)

kniha Profesor na frontové linii recenze

jakear
16.10.2017

Já Vám děkuji za uznání, moc si toho vážím. Tím spíš, když po zběžném projití Vašich recenzí vidím, že píšete velmi dobře :-).
Určitě po knize sáhněte, stojí to za to! :-)

Rinoa18
15.10.2017

Děkuji za zajímavou a skvěle zpracovanou recenzi. Osobnost a názory pana profesora mě už delší dobu zajímají, takže si tuto knihu ráda někdy prolistuji. :-)