Nejhorší noční můra knihomola

recenze

Hlava. Jen ta stačí, aby se Evelyn vrátily hrůzy minulosti. Možná protože je oddělená od těla. A napíchnutá na násadu uprostřed městečka Hilltop.

Psychiatrička Evelyn Talbotová se před několika měsíci proslavila po celé Americe tím, že v poklidném aljašském městečku Hilltop postavila instituci na pomezí věznice a psychiatrického výzkumného centra. Nechala sem převézt nejhorší zločince z celé federace a hodlá zkoumat psychopatické rysy v jejich chování. Věří, že díky tomu dokáže zmenšit četnost vražd a ochránit tak potenciální oběti vraždících psychopatů. Už od začátku svého počínání se však potýká s nelibostí místních obyvatel. Ti se pochopitelně obávají možných hrozeb v případě narušení bezpečnostních složek věznice. Vražda tu byla spáchána naposledy před deseti lety.

Evelyn má také své vlastní démony. V šestnácti letech ji její přítel několik dní věznil, ponižoval a znásilňoval, a nakonec se ji pokusil zabít. To se mu ale nepodařilo a na dlouhých dvacet let se skrývá a uniká tak spravedlnosti. Nyní je Evelyn přesvědčená, že se vrátil a že je odhodlaný dokončit svou práci. Oporou jí je strážník Murphy, jemuž je přezdíváno Amarok. Pomalu se mezi nimi začíná rozvíjet i vedlejší milostná dějová linka…

Dost často se v knize opakují identická fakta a myšlenky hlavní hrdinky, jako by Novaková mířila na čtenáře, kteří se v příběhu vyznají vždy jen deset stránek. Vypravěčské schopnosti autorky začínají a končí u letmého popisu situací, stále stejných uvozovacích vět a nezajímavých vnitřních pochodů Evelyn.

Příběh je prostý, čtenáře kriminálních příběhů či thrillerů nepřekvapí (a vlastně i značně nudí) a sám jsem se přistihl při tom, že mě více zajímala milostná linka, nežli ona „záhada“. Vzhledem k nenáročnosti příběhu jsem se alespoň mohl více soustředit na rozklíčování již zmíněných pseudotajností.

Co ještě říci k tomu všemu – překlad je zpočátku velmi, velmi krkolomný, troufám si tvrdit, že překladatelka Tereza Dobrovodská toho asi ještě příliš mnoho nepřeložila, a bohužel to jde znát. Objevuje se zde také několik typografických a gramatických chyb – jejich počet není nijak markantní, ale i tak je komfort náročnějšího čtenáře narušen.

Pro každého čtenáře, či dokonce knihomola jsou rozhodující jiné faktory při výběru knihy (popřípadě nakladatelství). Pro mě je zcela nezbytná kvalitní redakční práce, která samozřejmě zahrnuje velké množství aspektů – od samotné osoby redaktora, přes kvalitu překladu a jazyka až po finální estetickou podobu knihy. Neméně důležitá je i úroveň materiálu a tisku. Zde je však splněna pouze vizuální stránka – líbivá obálka, příjemná sazba. Již zmíněný překlad a jazyk spolu s nekvalitním papírem a rozmazatelným tiskem jsou pro mě neskousnutelné.

Nacházíme se v době, kdy na knižním trhu figuruje nespočet nakladatelských domů a každý má nějakou zvláštnost. Ať už jde o zaměření, cílovou skupinu či nějaký cíl. Pokud celou problematiku zjednoduším, dá se mluvit o dvou skupinách – jedna hledí spíše na kvalitu práce, druhá na množství vydaných titulů. Oba přístupy mohou jít také ruku v ruce, což je patrně nejlepší. Princip práce první skupiny potěší náročné čtenáře. Druhá skupina volí co nejlevnější metody, aby vydání knihy nestálo příliš mnoho peněz – příkladem může být překlad, na který se již nevztahují autorská práva (pro současného čtenáře nečitelný), amatérský překlad, levná tiskárna. Netřeba explicitně soudit či nějakou ze skupin démonizovat, názor si udělá každý čtenář sám.

Zpět ke knize. Nedá se říct, že by byla špatná, jen nepřináší na thrillery a krimi přehlcený knižní trh nic nového.

Komentáře (0)