Proč někdo ujel od nehody?

recenze

Do posledního dechu (2018) / Medvědářka
Proč někdo ujel od nehody?
Při dopravní nehodě umírá v troskách nejen kůň, ale i otec a dvě malé děti. Nikde není důkaz, že by vozidlo brzdilo. Tím vyvstávají otázky, zda to nebylo úmyslné, nebo šlo pouze o náhodu, kdy řidič prostě ujel.
Další vyšetřování, které se náhle objevuje na scéně, je náhodný objev dvou dětí. Kluci si hráli v opuštěném silu, kde najdou kosti. Jak se záhy ukazuje, jedná se o lidské ostatky, které tam budou už hodně dlouho.
Kate tak má před sebou dva závažné případy, které je třeba vyřešit. K tomu ještě její vztah s Tomasettim, který nedaleko koupil dům. Dům, který by možná mohl být jednou i jejím domovem. Tedy pokud si vyjasní své vztahy.

Příběh nás opět přivádí do městečka Painters Mill a jeho okolí. Bohužel se zde stane nehoda, kdy zahyne skoro celá amišká rodina. Nikddo nic neví. Nikdo nic neslyšel a ani po ohledání trosek bryčky není jasné, jaké auto by to mohlo udělat.
Začíná se od začátku a jako skládačka se musí sestavit bryčka. Ta by mohla pomoci identifikovat auto, které něco tak hrozného způsobilo. Kate mezitím musí tuhle smutnou věc oznámit pozůstalým. Je to její bývalá kamarádka, které zůstal na živu už jen devítiletý syn.
Po setkání s Mattie vyskakují Kate vzpomínky. Vzpomínky na jejích přátelství a život před tím, než byla vyloučena.
Ty ještě víc vyplavou na povrch, když se najdou ostatky ve starém silu. Vzpomínky, které by Kate nejraději zapomněla a kterých se bojí ještě teď.

Abych pravdu řekla, z hlavního motivu pro vraždu jsem byla po dočtení trochu rozpačitá. Nesdílím takové nadšení jako u předchozích dílů, ale také nemohu knihu zatratit. Byla skvělá, ale .... Přišlo mi to neuvěřitelné, co za tím vším stálo a proč to bylo dokonáno tak, jak se to stalo na začátku knihy. Proč pro tohle musela zemřít jedna rodina.
Kate byla opět skvělá. Její znalosti prostředí jí pomáhali se dostat i tam, kam by se jiní policisté nedostali. Její vzpomínky nám dávali nahlédnout do pozadí příběhu, který nakonec vyústil v tragédii. K tomu ještě boj sama sebou, kdy se snažila urovnat si své city k Tomasettimu. Strach z odhalení dávných křivd.
To vše dávalo knize ten správný náboj do posledních stránek. Jen pro mě byl ten konec trochu plochý. Musela jsem si ho přečíst několikrát, abych ho plně pochopila. I tak nevím, co si o tom všem nakonec myslet.
Přesto jak jsem psala v úvodu, knihu hodnotím vysoko. Má svůj standart, na který jsme zvyklí a to je přesně to, co chcete dostat a nakonec dostanete.

Komentáře (0)

kniha Do posledního dechu recenze