Příšerná země na konci světa

recenze

Třicet let. Pro někoho polovina života, pro jiné sotva chvilka. Když se po takovéto době najde lidská kostra v islandském jezeře, kdo jiný se musí chopit vyšetřování evidentní vraždy než Erlendur a jeho tým.

Tentokrát jsou nám tyto nechvalné praktiky dosti blízké, nejen kvůli mrtvolám pod Žďákovském mostě na Orlíku ale i vedlejší postavou, kterou ztvárňuje Čech Miroslav. Je zajímavé sledovat, že i v severských zemích fungovaly v minulosti tajné služby a agenti, kteří udávali a bojovali za socialismus Sovětského svazu. Potom už není tak složité představit si vraždu z vyšších míst…anebo je to všechno jinak? Opravdu bylo všechno tak špatné? Kdo chtěl prosadit něco jiného a proč se mu to nepodařilo?

Můžete se znovu těšit na rychlý děj bez zbytečných popisů toho kolem. Jde se rychle na věc, protože se třeba může stát, že někdo zatouží potom, aby se všechno ututlalo. Postavy mají jednoduché charaktery, které se trochu blíží k černobílému vykreslení, přesto vás někdy i něčím překvapí.

Největší zápor díla shledávám v tom, že dílo Jezero je v sérii tak někde uprostřed a není tak dokonalé jako jeho předchozí a následující knihy. Erlendur se nachází mezi svými dětmi, které se hledají a bojují o svou životní existenci. A člověk si říká, kdo z nich je na tom hůř. Navíc současný případ připomíná Erlendurovi ztrátu z dětství, kdy mu zmizel bratr a nikdy se už nenašel. Proč neudělal pro jeho záchranu mnohem více? A může třeba ještě žít?

*
„Co ho zlomilo?“
„Ona zmizela beze stopy,“ odpověděl Hannes. „Ilona byla v Lipsku zatčena a už nikdy se neobjevila. Jako by zmizela z povrchu zemského. Řekl mi, že když ji zatkli, byla těhotná. Když o tom mluvil, měl v očích slzy.“
„A později k tobě přišel ještě jednou?“ zeptal se Erlendur.
„Ano, a bylo to velmi zvláštní, když po tolika letech přišel a mluvil o starých událostech. Člověk to celé tak nějak potlačil, ale Tómas zřejmě nemohl zapomenout. Pamatoval si všechno, každou maličkost, jak se tehdy seběhlo.“
*

Komentáře (0)