Princezny jsou stále v kurzu

recenze

Cinder (2012) / BarunkaHájků

S Marissou Meyer ještě nemám žádné zkušenosti, čemuž se není moc co divit, protože tohle je její první publikovaná kniha. Před tím vyšla jen její novela a to ve sborníků gotických romancí. Proslavila se hlavně díky svým fanfikcím. Autorka je mladá a já doufám, že ani po dokončení série Měsíční kroniky nepřestane psát. Zatím je mi její tvorba velmi sympatická, ale uvidíme, co přinesou další tři knihy této série.

Děj je velmi poutavý, ačkoli - alespoň pro mne - ne hned od prvních pár stran. Ne moc velkou poutavost nám autorka ovšem vynahradí na konci, kde je událostí naopak obrovská spousta, což ani náhodou ničemu neuškodí. Ba naopak. Styl této knihy je z budoucnosti a nalézají se tu kyborgové a androidi, s čímž jsem se ještě nesetkala. Každopádně to bylo opět něco nového, přestože chvilku trvalo, než jsem si tento typ sci-fi/fantasy románu osvojila, zalíbil se mi.
Další věcí k ději, ať už této knihy, nebo jedné ze zbylých z této série, je zde jedna zajímavost. Každá ze čtyř knih je inspirována nějakou pohádkou, respektive hlavní hrdinka je inspirována jednou z pohádkových postav.
Cinder = Popelka
Scarlet = Červená Karkulka
Cress = Locika
Winter = Sněhurka

Hlavní hrdinka je velice příjemná a padla mi do noty. Způsob, jakým se k věcem stavěla je obdivuhodný, obzvláště pokud vezmeme v potaz - a to uděláme - to, kolik se toho na ni navalilo a že toho bylo opravdu hodně. Další milou postavou je princ Kai, který se mi opravdu zalíbil, ale zajímalo by mne, jak to bude pokračovat, hlavně kvůli jednomu ze zvratů na konci knihy. Samosebou tam byli i postavy, které mi nebyli zrovna příjemné, ať už šlo o panovačnou nevlastní sestru. Nepříjemnou macechu nebo prolhanou a vypočítavou královnu Levanu.

Všechno se odehrává v Pekingu, což mi sice není nejbližší, jelikož jsem zvyklá spíše na Ameriku, Evropu nebo smyšlené země. Každopádně to nakonec nebylo pro mne tak nepochopitelné, jak jsem si původně myslela, že bude. Jiné a vstřícnější prostředí by mi sice bylo milejší, ale tím by se změnila atmosféra a to
bych rozhodně nechtěla.

Styl psaní byl pro mne vhodný, poněvadž byla kniha psána spisovně, ale zárověň i tak, aby zde byli
výrazy, které by lépe seděli mému oku. Ale nevyskytovali se tu výrazy, psané úplně nespisovně, jako například v Mediátorovi od Meg Cabot, kde je kniha psána spíš stylem: Votevřela sem vokno a normálně jsem nemohla věřit tomu, co sem viděla.
Kniha byla velmi čtivá a stránky ubíhali stejně jako minuty.

Ani obálka by se neměla vyhnout krátkému zhodnocení a to i přes přísloví: Nesuď knihu podle obalu! Já se snažím na vzhled nehledět, ale co si budeme nalhávat. Hezká obálka jen napomůže tomu, aby jsme si knihu z nepřeberného množství ostatních titulů vybrali a třeba i jen sama obálka nakonec rozsoudí, zda si koupit tu nebo onu knihu. Cinder je jedna z knih, které mají to štěstí a jejich obálka je atraktivní. A to jak v české verzi tak i v originále.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---