Příliš přívětivé městečko Cedar Cove

recenze

Poslední dobou mám opravdu krizi. Nějak se nemůžu pořádně začíst do žádné knížky. Vždycky něco rozečtu a po chvíli to odložím, protože mě to vlastně vůbec nebaví a nezajímá. Podobné pocity jsem měla i při čtení románu s názvem Penzion Růžový přístav od Debbie Macomber. Do čtení jsem se musela chvílemi vyloženě nutit, avšak vydržela jsem, i když to bylo chvílemi dost náročné.

Penzion Růžový přístav je prvním dílem série Rose Harbor a musím uznat, že autorka má celou sérii moc pěkně promyšlenou (a teď to myslím i trošku ironicky). Situovat děj knihy do penzionu je přece strašně vychytaný. Můžete napsat klidně milion pokračování, protože hosté přijíždějí a odjíždějí a přijíždějí a odjíždějí a přivážejí si s sebou různá trápení, problémy a starosti. A ty je třeba řešit. A na řešení je tu penzion Růžový přístav.

Ústřední postavou celé série je Jo Marie Rose, která se po smrti manžela odstěhuje ze Seattlu do městečka Cedar Cove, kde si pořídí útulný penzion. Ten pojmenuje na počest svého zesnulého muže Růžový přístav. V tomto prvním díle série se Jo Marie postupně seznamuje s místními obyvateli a řemeslníky, pořizuje si psa v místním útulku a ochutnává všemožné dobroty v místním pekařství. Prostě se snaží zapadnout a nutno podotknout, že se jí to daří. Jak by taky ne, když ji místní vítají doslova s otevřenou náručí. Každý ji rád poznává, každý ji rád pomůže a nakonec i ten otravný řemeslník Mark Taylor není zase tak otravný, jak by se mohlo na první pohled zdát.

A aby toho neměla Jo Marie málo, tak k ní přijíždí první dva hosté - Abby Kincaid a Joshua Weaver. Oba prožijí v penzionu necelé čtyři dny. Čtyři dny, které jim totálně změní život. Abby se konečně vyrovná s vinou, kterou s sebou vláčí dlouhých dvanáct let. Josh se zase usmíří s nevlastním otcem.

Pro mě neměla kniha vlastně žádnou výraznou zápletku. Vše si tak v klidu a v pohodě plynulo. Obzvláště teda život Jo Marie byl takový klidný a nijaký. Asi jako ten můj. Přitom bylo znát, že právě na její postavě dost záleží, protože na ní budou vystavěny další díly série. Možná i proto se autorka rozhodla kapitoly o Jo Marii psát ich formou, zatímco kapitoly o Abby a Joshuovi byly psány er formou. Zřejmě nám tím chtěla Debbie Macomber hlavní hrdinku ještě více přiblížit. Na mě to však působilo rušivě a dost mě to mátlo. Vždy, když jsem začala číst kapitolu o Jo Marii, jsem se nejprve musela ujistit, kdo že je vlastně vypravěčem.

Pokud máte rádi knihy, kde se vlastně nic moc neděje, kde jsou na sebe všichni až neuvěřitelně hodní, dokáží si odpouštět a pomáhat, je tato kniha přesně to, co hledáte. Věřím, že pro některé čtenáře může jít o ideální oddechové počtení.

Komentáře (0)