Příběh o strachu, naději a otroctví

recenze

Ukradené modlitby (2014) / Safienka (330 views)
Příběh o strachu, naději a otroctví
Byly, jsou a vždycky budou. Dívky, slečny, ženy. Bohužel ne všude ve světě to mají stejné. Stejnou svobodu, stejná práva a stejné štěstí. Například v jedné horské vesničce. Tam jim musí černit zuby, stříhat na krátko vlasy a kopat jim jámy v podobě úkrytů. Už od mala. Protože kdyby se někdo dozvěděl, že se zde narodila holčička, tak by si na ni počíhal a časem ji ukradl.
Hory mexického státu Guerrero. Místo, kde žije hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu, mladičká Ladydi. Dívka, která dochází do místní školy, kde má i své kamarády. Její věčně opilá matka je pro ní velkým odstrašujícím příkladem.
Ale protože je Ladydi ještě dítě, její vyprávění je jemné a jakoby vůbec nevnímalo tu hrůzostrašnou realitu, která ho obklopuje. Mezi její nejvěrnější přítelkyně patří krásná Paula, vysoká Estefani a zohyzděná Maria. Čtyři děvčata, která čeká nehezký osud. Všechny se musí potýkat se smrtí, krví, špínou a vedrem. Potloukají se všude jako chlapci, za které je rodiče vydávají. Rodiče, kteří se je snaží ukrýt před zločinem, před drogovými dealery, kteří přijíždějí v černých autech a jsou tiší a černí jako noc.
Protože je ve vesnici nedostatek mužů, v příběhu jich vystupuje snad jen hrstka, tak se tamější ženy chovají víc jak potrhle. Zvlášť když se nějaký přiblíží či snad přistěhuje.
Jelikož se hlavní dějová linie točí hlavně kolem Ladydi, tak víme, že žije s matkou kleptomankou v domě ještě spolu se štíry, pavouky, hady, mravenci a jinou havětí. Žijí z toho, co kde matka nakrade a z toho, na co jim zbyde z jejiho uklizečského platu. Ač je to matka, kterou jí nikdo nezávidí a která prahne po pomstě, tak stojí vždy při Ladydi.
V druhé kapitole se s dívkou dostaneme pryč z vesnice. Díky nevlastnímu bratrovi se dostane do honosného domu jako služebná, kde zůstane necelý rok. Poté se též díky svému nevlastnímu bratrovi dostává do vězení. Tomuto pobytu je věnována třetí část knihy. Zde se autorka zaobírá vězeňským prostředím, které mi příjde postavené na hlavu. Jakoby to snad ani vězení nebylo.
Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že se snad nemůže jednat o reálné prostředí a situace v něm. Sama však autorka na závěr uvádí, že se snažila o co největší autentičnost. K té jí pomáhaly ženy trpějící mexickým násilím – obchod, krádež, prodej žen za účelem sexuálních služeb a moderního otroctví.
Příběh Ladydi Garcii Martinezové je smyšlený, přesto napsaný s citem a záměrem. Náš svět není tak krásný a nevinný, jak se na první pohled zdá. Bohužel narážíme neustále na pohřešované osoby, nejčastěji ženy. Třeba někoho toto dílo alespoň trochu donutí k zamyšlení nad tím jak, kde a s kým žije.

Komentáře (0)

kniha Ukradené modlitby recenze