Příběh, který vás dojme

recenze

Zlomky nekonečna (2022) 4 z 5 / malaknihomolka2
Zlomky nekonečna

Zlomky nekonečna mě naprosto rozdrtily vejpůl. Brečela jsem, nadávalo jsem, cítila jsem se, jako po rozchodu. Moje srdce nebylo celé. Nebylo úplné. Kus tam chybí. Matt to podle mě cítil stejně.

Erik se přistěhoval do města a nastoupil na stejnou školu, kam chodí Matt. Ihned se do něho zamiloval. Cítil přitažlivost, kterou nikdy necítil úplně mu podlehl. A to stejné cítil i Erik, něco v něm vyvolávalo touhu, třeba to, že mu utíká čas.

Culila jsem se, jako naprostý debil až mě bolely tváře. Bylo to rozkošné, ňuňaté a kdybych mohla obejmu oba dva. Užívala jsem si to, jako všechno spolu prožívali v nemoci i ve zdraví. Nepřipouštěla jsem si to, nechtěla jsem to u sebe v srdci přijmout, ale musela jsem. Jak Erik odcházel odcházelo i moje srdce, začala jsem brečet, vztekat se. Protože on si to nezasloužil, zasloužil si žít. Kniha je od české autorky, takže za mě velké plus a ještě s nádhernou obálkou a úžasným dějem.

Vemte si to, je vám osmnáct let, celý život před sebou a potom bum, zvažujete, jak strávíte poslední měsíc života. Upřímně se tahle kniha vážně povedla, chtěla jsem si jí přečíst už té doby co vyšla. A já moc děkuji za tuhle nádhernou #spoluprace @humbook_blogeri @humbook #humbookblogeri @endlessbibliophile

Komentáře (0)

Přidat komentář