Přečti mě

recenze

Dopisy, které nikdo nečetl (2017) 5 z 5

/ katy238

Život v Anglii nebyl nikdy moc lehký a život ve válečné Anglii byl ještě horší. O to horší, když jste sirotek a berete si za muže odtažitého vikáře.

I tak může svitnout naděje, když se mezi rozvalinami zjeví jako anděl muž, který se stane mužem vašeho srdce.

Ale pořád je tu vikář a pořád je tu válka...

Posuňme se v čase kupředu. Stále Anglie. Přítomnost. Vše stále stojí za houby. Zvláště, když jste zpěvačka s pochybným angažmá a prcháte před svým násilnickým partnerem temnou ulicí. Schováte se ve vlhkém malém domku a shodou mnoha náhod naleznete dopisy. A začnete číst...

Obě časové osy se spojí a naděje zaplane ve všech srdcích.

Dopisy, které nikdo nečetl zaujmou nádhernou obálkou a zajímavým příběhem. Bez okolků přiznávám, že se jedná o sympaticky zabalený romantický příběh dvou párů, kterým osud příliš nepřál, ale dokáží si z toho nejhoršího vzít alespoň něco dobrého.

Dvě časové osy vyprávění čtenáře nezmatou, naopak. Stále jej nutí číst a číst a číst dokud všemu nepřijde na kloub a dokud se nedozví, jak to bylo a jak to bude. Dopisy příběh příjemně okořeňují a dávají mu auru skutečnosti.

Příběh Stelly a Dana i setkání Jess i Willa jsou v knize od sebe velice vzdálené a přece tak blízké. Láska kvete ve všech dobách a za všech okolností, pouze těžkosti na sebe berou různé tváře.

Je jen na lidech, zda vydrží a zachovají si čistý vzájemný cit nebo podlehnou zlu.

A já děkuji za tuto knihu, která se nebojí připustit tu první možnost.