Přečteno: Říkej tomu, jak chceš

recenze

Na novou knížku Brigid Kemmererové jsem se neskutečně těšila. Obě její předchozí knihy (Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí) byly naprosto parádní a autorka už je pro mě zárukou toho, že kniha bude stát za to.

Tentokrát čteme příběh Roba a Maegan. Rob je v současné době vyčleněný ze společnosti, protože jeho otce chytili při zpronevěře. Následně se pokusil zastřelit a sice přežil, ale potřebuje stoprocentní péči a není schopný se o sebe jakkoliv postarat. Maegan všichni považují za správnou a snaživou studentku, ale ani ona to nemá v životě nejlehčí. Její otec je policista a oba rodiče na ni i na sestru mají vysoké nároky. Její sestra, mimo jiné úspěšná hráčka lakrosu, je navíc těhotná, což může ohrozit její stipendium, které díky sportu získala.

Není velkým překvapením, že Rob a Maegan spolu skončí ve dvojici během matematického projektu. Zkrátka na sebe tak trochu zbydou, i když ani jeden netouží po tom se s tím druhým bavit, natož spolupracovat. Oba totiž slyšeli až dost a mají vůči sobě velké předsudky. A jak už to tak bývá, aniž by se znali, utvořili si na sebe obrázek podle toho, co říkají ostatní. Zjistí ale, že jsou si blíž, než se na první pohled zdá.

Autorka poukazuje na to, že každý máme ve svém životě problémy, o kterých okolí neví nebo je nevidí. Je hrozně jednoduché někoho odsoudit na základě pár informací, ale opravdu známe celý příběh?

Všechny postavy i příběhy Brigid Kemmererové jsou realistické a tady tomu není jinak. Navíc si s postavami dala práci, aby byly promyšlené do detailu a naprosto uvěřitelné. Jako čtenář jsem se alespoň z části vžila do jejich problémů a tak trochu je prožívala s nimi. Vztah Maegan a její sestry není vždy sluníčkový (jak to v knihách často bývá), ale naopak je někdy nahoře a někdy dole. Přesně tak, jak tomu je i v reálném životě. Zkrátka, kdyby mi někdo řekl, že se jedná o reálný příběh nebo na něm kniha je založena, uvěřila bych mu.

Oproti předchozím knihám na mě Říkej tomu, jak chceš nepůsobila tak emocionálně. Jasně, pojednává o složité a těžké tématice, která vás zasáhne, ale u předchozích knih jsem neměla daleko k tomu si poplakat, jak mě příběh sebral. Tady jsem mnohem víc přemýšlela, jak situaci vyřešit a i když mě příběh vtáhl do sebe, ve výsledku z něj nejsem tak zničená, jak bych očekávala.

I když je tento příběh podle mě asi nejslabší ze všech tří, stále to nic nemění na tom, že rozhodně stojí za přečtení. Zároveň pokud nechcete být emocionálně vyloženě vyřízení, sáhla bych spíše po této knize, než třeba po Dopisech ztraceným. A pokud jste autorce ještě nedali šanci, rozhodně to napravte, slibuju, že to bude stát za to.

Hodnotím 80 % a za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media!

Komentáře (0)