Přečteno: Místa, kde jsem plakala

recenze

Místa, kde jsem plakala (2021) / knihomolka239
Přečteno: Místa, kde jsem plakala
Místa, kde jsem plakala je už šestou knihou této autorky, která u nás vyšla. Holly Bourne je pro mě zároveň jistotou, že kniha bude skvělá, protože se mi ještě nestalo (až na jednu výjimku), že by mi něco od ní nesedělo. Není proto překvapením, že po knize jsem sáhla hned jak mi přišla a čtení jsem si opravdu užívala!

Hlavní hrdinkou je Amelie, která se byla nucena přestěhovat i s rodiči do nového města. Musela za sebou nechat kamarády i přítele, se kterým se ale domluvili, že se k sobě vrátí, až půjdou na vysokou školu. Amelie se ale zanedlouho zamiluje do Reese, který se zdá být naprosto dokonalý. Je pozorný, milý, obdivuje Amelii a její hudbu a vše se zdá být jako v pohádce.

To ale velmi brzy začíná ustupovat a Amelie každým dnem nešťastnější. Navíc jí pomalu dochází, že pravá láska by takhle bolet neměla. Všechny chyby ale hledá u sebe, přesně tak, jak jí to podstrkuje Reese. Ona je ta špatná, ona je ta ufňukaná, ona mu nedává dostatek prostoru.

V knize se prolínají dvě dějové linie. V té první se Amelie vrací do minulosti a vypráví, co se vlastně stalo. Ve druhé linii navštěvuje všechna místa, kde plakala a znovu si přemítá vzpomínky, které se k nim vážou.

Autorka přinesla další silnou knihu, která tentokrát pojednává o toxickém vztahu. Jako čtenáři samozřejmě víme, že tohle všechno je špatně. Zároveň ale sledujeme příběh očima Amelie, která to vůbec nevidí a věří všemu, co jí Reese říká. Věří, že to je její vina.

Za mě je toto jedna z nejlepších knih, co jsem od autorky četla! Hodnotím 95% a rozhodně doporučuji přečíst všem, kteří hledají knihu, která jim něco dá a nese v sobě silný příběh. To vše ale naprosto skvěle napsané a opravdu čtivé.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství #Booklab!

Komentáře (0)

kniha Místa, kde jsem plakala recenze