Přečteno: Holky odnikud

recenze

Holky odnikud jsou kniha, která byla hodně vidět jak v zahraničí tak i u nás. Poté, co vyšla, ji četl téměř každý a mám pocit, jako by ji všichni vychvalovali. Je ale opravdu tak skvělá?

Kniha vypráví příběhy hned několika dívek. První z nich je Grace, která se nově nastěhovala do města. Zároveň zjišťuje, že v jejich domě dřív bydlela dívka, která byla z města doslova vyhnána. A to jenom proto, že nahlas promluvila o tom, že místní kluci ji znásilnili. Tato tématika je v tomto městě hodně tabuizovaná a všichni raději předstírají, že se to neděje, případně že si dívky vymýšlí a přehání to.

Grace společně s kamarádkami Erin a Rosiny se ale rozhodnou, že to takhle nenechají a proto založí tajný spolek. Říkají si Holky odnikud a s dalšími děvčaty tu sdílí své příběhy a zážitky. Snaží se tak bojovat proti tomu, co se na jejich škole děje. Zároveň chtějí přijít na to, jak to všechno zastavit a vysvětlit klukům, že tohle není v pořádku. A už vůbec není v pořádku, že existují webové stránky, kam kluci píšou s kým spali a kolik holek už "ulovili".

Kniha určitě dokázala poukázat na to, že někteří lidé před sexuálním zneužíváním zavírají oči a dělají, že to je vina holek, které "si o to říkaly". Zároveň přinesla pohled obětí i pohled kluků, kterým to přišlo normální a každá další dívka byla trofejí. Myšlenka je určitě dobrá a jedná se o poměrně silnou knihu. Je možné, že někomu se bude špatně číst, nebo to na něj bude zkrátka moc. I tak si ale myslím, že je dobré se tomuto tématu věnovat a autorka ho zpracovala dobře.

Mám ale pár výtek.

Zaprvé to je střídání ich formy a er formy vypravěče. Když promlouvá některá z dívek, mluví v ich formě. Poté jsou ale v knize kapitoly popisující, co se děje různým dívkám ve městě včetně hlavních hrdinek. Tyto kapitoly jsou psané v er formě a s tím jsem měla docela problém, protože mi připadalo, že tyto části do příběhu nepatří a zkrátka dost dobře nezapadly právě díky tomu, že jsou psané jinak. Působilo to na mě dost neosobně a hlavně se mi tyto části i hůře četly.

Myšlenka toho, že na základě jednoho emailu se sejde velká skupina dívek ze školy, které si vzájemně začnou říkat, co se jim stalo je sice hezká. Působí na vás ale reálně? Připadá vám, že dívky, kterým někdo ublížil půjdou a budou to vyprávět dalším dívkám a nebudou mít ani trochu strach?

Nemám problém s tím, že kniha je feministická. S čím ale problém mám je to, že autorka představuje svět, kde jsou všichni kluci násilníci a všechny holky oběti. Místy mi to připadalo jako jakýsi hon na všechny kluky a touha je do jednoho potrestat. Kdo četl, možná ví, na co tu narážím.

Autorka se navíc snažila v knize udat reprezentativní vzorek populace a tak tu máme různá náboženská vyznání, sexuality, kultury. Postavy, i když byly napsané dobře, na mě působily, jako by "každý měl něco" a upřímně mi to docela vadilo. Obzvlášť pasáže o náboženství mi připadaly opravdu zbytečné a spíš to působilo, jako by autorka kromě znásilněných holek potřebovala přidat ještě dalších několik témat. Myslím si, že to bylo přidané docela zbytečně a kdyby byly postavy trochu víc obyčejné, možná by lépe vyzněla celá myšlenka a čtenáře by to neodvádělo od děje.

V závěru za mě kniha není špatná. Zároveň to ale není žádné "wow" a nevím, proč ji všichni vychvalují do nebes. Myšlenka byla určitě hodnotná a poukázala na důležitý problém, zpracování ale trochu pokulhává.

Komentáře (0)