Prázdnota v nás

recenze

V blízké budoucnosti se rodí děti, jež mají schopnosti, kterých se společnost obává. A státní propaganda těmto obavám značně nahrává. Začínají se dít věci, díky nimž společnost začíná upadat a nořit se do vnitřní prázdnoty...

Rebeka, empatka, je obdařena schopností vidět zhmotněné démony lidí. Jako terapeutka se s nimi setkává den co den. Její práce ji naplňuje, ale taky dost ničí. Její spolubydlící a kamarádka Cilka má ráda zase svět jedniček a nul. Je streamerkou videoher. A třetí ústřední postavou je Richter, bývalý policajt. Bojuje s bezprávím, ale taky dost sám se sebou.

Prázdnota mě upoutala již svými prvními řádky. Toto sci-fi spojené s fantasy prvky je velmi čtivé dílko. Děj plyne kupředu poměrně rychle, až téměř nestíháte otáček stránky. Text je místy proložen úryvky novinových článků, které příběhu dodávají na autentičnosti. V knize je také poměrně dost postav, které autorka od jisté chvíle ale nemilosrdně zabíjí, a to bez mrknutí oka. Prostě jednu chvíli tam jsou a druhou už ne, a to vše ve stylu "No a co". V příběhu mě zaujala a moc se mi líbila myšlenka lidí - empatů. Líbila by se mi ale více rozpracovaná.

Příběh je založen na tématech boje za svobodu, boje s korupcí na vysokých společenských místech nebo téma obchodu s lidmi.

Celou knihu jsem byla napjatá a čekala, v co příběh vyústí. Závěr sice vše zakončil jak se sluší a patří, ale možná trochu moc rychle. Protože, i když byla velmi čtivá a pořád se v ní něco dělo, po dočtení cítím prázdnotu. Emoční prázdnotu. Nevím totiž, jestli na ni brzy nezapomenu.

Komentáře (0)