Prapodivná škola a ještě divnější žáci

recenze

Sedmnáctiletá Lucinda se nedobrovolně stěhuje do internátní školy Meče & kříže pro delikventy, ne že by byla vyloženě problematická dívka, ale nevysvětlitelné úmrtí chlapce s kterým měla rande mluví samo za sebe. A tak ať chce nebo ne, musí to v nové ponuré škole poblíž močálů nějak přežít. Do karet jí nehrají ani podivné stíny které se jí už od malička zjevují a děsí ji. A pak je tu Daniel Grigori, mladík, který ji k sobě něčím přitahuje. Jako by měli něco společného byť on o ní očividně nemá zájem. Brzy ale Lucinda zjistí, že její život není ani v nejmenším takový za jaký jej měla.

Když jsem se do téhle série pustila, četla jsem především záporné reakce, takže jsem v konečném důsledku očekávala něco mnohem horšího. Ne že by Pád byl něco světoborného, ale zas až tak špatný mi taky nepřišel. Hned na začátku mě rozhodně upoutal autorčin popisný styl, který je takový no, asi bych ho nejlépe popsala jako malebný, přičemž hodně opisuje a zachází do detailů. Jakožto čtenáře klasiky jsem na detailismus popisů v extrémní podobě dost zvyklá, nicméně se mi zdá že i když to v Pádu bylo zpočátku docela fajn, postupem času se začaly dopodrobna rozvádět i věci u kterých to bylo naprosto zbytečné. Což bylo občas docela úmorné. Celým příběhem nás také provází dost značná míra tajuplnosti, která je v některých případech nutná, ale ani s ní se nemá nic přehánět a ke konci knížky jsem měla pocit, že autorka mlží jen kvůli tomu aby děj dost (a tím myslím opravdu hodně dost) protáhla. Na druhou stranu mě bavil ten trochu černý/morbidní humor smíchaný se sarkasmem, protože to je pro mě prostě trefa do černého.

Postavy jsou docela zajímavé. Co se mi opravdu líbí je, že Luce je jakožto hrdinka prezentována spíš jako outsider než Miss Sunshine. Je to taková šedá myška v ústranní a to mi upřímně vůbec nevadilo. Hrdinů a hrdinek kteří snědli všechnu moudrost světa, jsou známí/superhrdinové/favorité/dokonalí tu už bylo tolik, že jsem s touhle vyjímkou dost spokojená. Některým to nemusí vyhovovat, Luce si rozhodně neví v mnoha věcech rady, rozhodně není ta která udává směr nebo módu a už vůbec nikomu neradí co má dělat, ale proč ne? Sedělo mi to k ponuré atmosféře školy i pesimismu, který na mě dýchal z každého malinkatého zákoutí. Potom tu máme Arianne, což je opravdu hodně divná osůbka, takový nepředvídatelný prvek s hodně velkou troškou potrhlosti. Člověk nikdy nevěděl co udělá, řekne a nebo kam ubohou Luce zatáhne. Daniel je samozřejmě prototyp nejtajemněšího kluka všech nejtajemnějších kluků což samozřejmě hlavní hrdinku přitahuje, a Cam je zase ten kluk, který se snaží získat pozornost hrdinky i když ta si ho moc nevšímá. Klišé, ale v Pádu napsáno tak trochu jiným a zajímavějším způsobem. Penny, kterou jsem si oblíbila nejvíc. Strašně sympatická holka, která toho hodně věděla a byla to taková ta pomocná ruka k hlavní hrdince a dobrák od kosti. Molly nebo Gabbe, které byly prezentovány jako Luciiny rivalky, i když nic nemusí být takové jak se na první pohled jeví, že? Samozřejmě by to nebyla romantická young-adult kdyby tu nebyl zamilovaný trojuhelník. Ty já sice nemusím, ale tady mi to nijak vyloženě nevadilo. Možná proto, že si hrdinka byla jistá tím o koho má zájem a neskákala z jednoho na druhého, prostě to nebylo tak že by si nedokázala vybrat a to po Upířích denících fakt oceňuju. Takže byť postavy nepůsobí nijak extrémně hluboce ani propracovaně, nemůžu říct že by mi to nějak zvlášť vadilo. Jsou napsány prostě tak, že neurazí ale ani příliš nenadchnou.

Dějově, no tady je ta kniha opravdu dost na štíru. Začátek se rozjíždí slibně, zaujme, vyklopí na vás hromadu otázek a vy se těšíte až se dozvíte o co tu vlastně jde. Jenže čím víc čtete, tím méně se děj někam posunuje a po nějakou dobu dokonce i stagnuje. Cože je největší slabina Pádu. Velkou část knihy se nedozvíte vůbec nic a jediné co sledujete je Luciin každodenní život ve škole, což upřímně není něco co by mě zajímalo. A když už nějaká akce proběhne je to bohužel zazděno stylem jakým to autorka napsala. Naprosto nezajímavě. Cože je škoda, na začátku se mi její styl líbil, ale postupně s nudností děje, začíná být až příliš hutný. Jako byste se při čtení museli prodírat medem, strašně se to táhne a lepí. Naštěstí jakmile se knížka blíží ke svému konci zase tak trochu nabere tempo a začne být zajímavá, něco se totiž konečně začne dít. Hallelujah!

Celkově si myslím, že kdyby to autorka zbytečně nenatahovala, mohla to být mnohem zajímavější knížka i přes ty chyby a dějové nesmysly, které mi dokázaly slušně zacukat koutky (např. patetičtěji napsanou smrt postavy a záporáka jsem snad neviděla, fakt, úplně mě to znechutilo a to si pak finále vážně tolik neužijete).

Hodnocení: 7/10
Hodnocení obálky: 4/5

Komentáře (0)