Prach a popel

recenze Prach a popel (2018)

Prach a popel
Poté, co Mary zjistila, že je už několik let mrtvá, aniž by si to sama uvědomovala, se Lillii i Kat vyhýbá. Ty se mezitím vyrovnávají se smrtí Rennie a snaží se dál žít své životy. To ale není tak jednoduché. Lillia je stále zamilovaná do Reeva a přestože se oba své city snaží potlačit, možná nakonec budou silnější než oni - a budou se muset vyrovnávat s následky svých činů. Kat se zase stále snaží dostat na univerzitu Oberlin, aby měla jistotu, že opravdu opustí ostrov Jar, ale zároveň mnohem víc navazuje vztahy se spolužáky, ke kterým se dosud příliš neznala. Obě dívky se samozřejmě strachují o Mary, která mezitím pokračuje v pomstě - tentokrát sama a jakožto duch má mnohem víc možností, jak ji uskutečnit. Její cíl je jasný - Reeve musí trpět tak moc, jako kdysi ona.

Na třetí díl série Oko za oko jsem se neskutečně těšila. Po prvním dílu, o kterém jsem úplně nevěděla, co přesně si myslet, přišel totálně nabitý a návykový druhý díl a stejně návykový, ale dost zvláštní díl třetí. Nicméně mě to fakt bavilo. Mám pocit, že tahle série se všem ostatním young adultovákm vymyká, jak jen může. Jednak je to tak trochu mix contemporary s mírnou fantasy a pro slabší povahy se může konkrétně třetí díl jevit až trochu do thrilleru/hororu (já sem samozřejmě zapadám). Hlavním posláním knihy je pomsta, která ale po prvním díle už trochu ustoupila do pozadí a momentálně ji znovu vtahuje do děje Mary. A dokonce i závěr knihy se nepodobá žádnému, který jsem kdy u young adult knihy četla.

Co se týče hlavních tří hrdinek, mně prostě nejvíc k srdci přirostla Kat. Ta holka je prostě boží! Na první pohled působí jako taková holčičí obdoba bad boye - prostě taková ta mírně problematická holka. Ale zároveň poté, co ji lépe poznáte, zjistíte, že má spoustu dalších stránek, které by vás ani nenapadly. A především, že rozhodně není zlá, ačkoliv tak na první pohled třeba působit může. Je prostě jenom svá a ze všech postav mě bavila snad nejvíc. Lillia je, jak už jsem psala v recenzích na první dva díly, klasická hrdinka Jenny Han, kde úplně přesně vidíte její rukopis. Částečně se podobá Laře Jean, kterou mám teda moc ráda, ale jsou tu mírné odlišnosti, díky kterým úplně moje oblíbená hrdinka není. Lillia je rozhodně fajn holka, hodná, chytrá, bohatá, ale v některých věcech či názorech se s ní trochu rozporuji a ve větší oblibě mám Kat.

Samozřejmě je tak trochu "hvězdou" knihy Mary. I když teda spíš v negativním slova smyslu, alespoň pro mě. Teď, když si už uvědomuje, že je ve skutečnosti duchem, chce dotáhnout do konce svou pomstu Reevovi. A protože má pocit, že ji Kat a Lillia svým způsobem zradily, rozhodne se je taky trochu potrestat. Nicméně pro Reeva se snaží vymyslet co nejhorší trest - a za to, co jemu a všem ostatním celou dobu provádí, jsem měla chuť ji zabít ještě jednou. Já s ní soucítila, když přicházela na to, jak umřela, když si to poprvé uvědomovala a první dva díly i na začátku dílu třetího mi jí bylo opravdu líto. Ale na tyhle pocity lítosti jsem zapomněla hned, když začala používat své síly na tak hrozné činy. Nicméně nechci, aby tohle vyznělo negativně - je asi zřejmé, že přesně tyhle pocity postava Mary vyvolat měla a já jsem s tím naprosto spokojená.

Přestože se podle mě knížka a potažmo celá série od běžných contemporary young adult tak trochu liší, i tady samozřejmě nechybí láska. Ta se motá především kolem Lillie a Reeva, kteří teď nějak neví, co dělat - na jednu stranu chtějí uctít památku Rennie, která s Reevem chodila a ví, že by je jejich kamarádi nejspíš odsuzovali, ale na druhou stranu je to k sobě fakt táhne. A za sebe musím říct, že já pro tento pár byla všemi deseti. Reeve možná není dokonalý, ale opravdu se změnil, snažil se být lepším a bylo na slunce jasné, že je do Lillie prostě blázen. Nic dalšího o nich radši zmiňovat nebudu, ať vám ještě něco nevyzradím, ale Reeve a Lillie jsou dalším aspektem příběhu, který mě tu opravdu bavil.

O ději knihy už jsem napsala asi všechno, co jsem napsat mohla a jak už jsem zmínila, opravdu mě kniha bavila. Nicméně jsem z ní i částečně vyvedená z míry. A to asi především kvůli epilogu, který je prostě úplně jiný, než byste čekali. Sice jsem si nejdřív říkala, že takhle je to asi nejreálnější, ale s odstupem času musím říct, že s epilogem opravdu moc spokojená nejsem. Takže možná si napíšu nějaký svůj vlastní, ať mám mně více vyhovující verzi. Mimo epilog ale nemám knížce moc co vytknout. Není to žádné skvostné dílo, od Jenny mám rozhodně oblíbenější knihy, ale je to něco jiného, co se v YA literatuře podle mě moc často nevidí a pokud vám takový příběh sedne, rozhodně si ho pořádně užijete.

autor: Ivett7 · 11. května v 21:23 · přečteno 137x

Komentáře (0)