Pouť alternativními životy

recenze

Lidé něčeho litují. Hluboce si přejí, aby mohli udělat něco jinak. Někteří uvažují o tom, že by jim bylo lépe, kdyby byli mrtví, ale zároveň touží prožít život v kůži svého jiného já. Mrtví i živí ve vlastní mysli. Tato zmatená touha po životě a zároveň i po smrti je pak nějakým zvláštním způsobem pošle někam do meziprostoru šedé zóny.

Nedá se říci, že by byla Nora se svým životem zrovna dvakrát spokojená. Vlastně je to pro ni jen řada zdánlivých životních proher. Její nejlepší kamarádka se nachází na druhém konci planety a udržují spolu jen velmi vlažný vztah přes mobilní zařízení. Jak se zdá, Nořin bratr se jí vyhýbá a nejspíš jí dává za vinu to, že to byla právě ona, kdo mu znemožnil slibně se rozvíjející kariéru rockové hvězdy. Její šéf jí taktně naznačí, že by si měla hledat jiné místo a po nevydařené svatbě pro ni zůstává nejbližší bytostí kocour, kterého však právě srazilo auto.
Není tedy žádné překvapení, že se Nora rozhodne zemřít. Po vykonání patřičných kroků se ocitá v titulní Půlnoční knihovně, což je jakýsi mezičlánek mezi životem a smrtí, kde se zastavil čas. Nora zde prostřednictvím nespočtu magických knih dostává šanci nahlédnout do svých dalších paralelních životů, které vznikaly a
rozvětvovaly se vždy, když učinila nějaké rozhodnutí.


Každý vesmír totiž překrývá jiný vesmír. Jako milion obrázků na pauzovacím papíře ve stejném rámečku, všechny se od ostatních liší jen drobnou odchylkou. Podle mnohasvětové interpretace kvantové fyziky existuje nekonečné množství divergentních paralelních vesmírů. V každém okamžiku svého života vkročíš do nového vesmíru. S každým rozhodnutím, které učiníš.

Možností je nepřeberné množství. Může zkusit, jaké by to bylo prožít svůj život jako uznávaná olympijská plavkyně, úspěšná podnikatelka, majitelka restaurace, polární výzkumnice, rocková hvězda, nebo například majitelka vinic. Přiměje Noru tato neobvyklá zkušenost k tomu, aby zatoužila po bytí a začala si vážit svého života, kterého se tak lehkomyslně zřekla? A není už na všechno moc pozdě?

Anglický autor Matt Haig není českému čtenáři neznámý. Proslavil se svou tvorbou pro dospělé i děti, v níž se často mísí světy každodenní reality s nejdivočejšími sny a nečekanými zvraty. Řada Haigových děl je inspirována jeho duševním zhroucením, které ho postihlo ve věku 24 let. Nejinak je tomu i v případě Půlnoční knihovny, která vyšla v roce 2020 a byla zařazena do užšího výběru British Book Award.

Příběh se někomu může jevit jako variace na Dickensonovu Vánoční koledu, kdy duch (nejen) minulých Vánoc přichází v noční hodinu, aby zapšklému starci ukázal jeho dosavadní život, pokusil se mu tím změnit pohled na svět a dal mu šanci odčinit své chování. V Půlnoční knihovně se naproti tomu hlavní postava stává přímým aktérem svých alternativních životů. Některé situace mohou čtenáři připadat zmatené či nelogické, ale brzy je řada věcí za pomoci odkazů na kvantovou fyziku vysvětlena s ucházející důvěryhodností.
Román je tedy dalším pohledem na teorii mnohovesmíru, kvantové superpozice, která je laikovi asi nejsrozumitelněji vysvětlena na Schödingerově kočce zavřené v krabici (kdo neví, o co jde, nechť využije internety, nebo si rovnou přečte Půlnoční knihovnu).
Zajímavé je to, že se mi kniha dostala do ruky zrovna v době, kdy filmovým světem otřásá snímek Všechno, všude a najednou, který se zabývá stejnou problematikou.

A jaké pocity si z knihy odnesete?
Žijte svůj život tak, jak dovedete nejlépe a nikdy nelitujte svých rozhodnutí, která stejně nezměníte. Nacházíte se tady a teď, v tomhle životě, a to je to, na co se musíte soustředit. Dokud žijete, ukrýváte v sobě budoucnost s nepřeberným množstvím možných scénářů. Žijte přítomným okamžikem a pamatujte, že když nejste s něčím spokojeni, nikdy není pozdě na změnu. Pokud vás přepadne pocit zoufalství a deprese, nikdy nepropadněte domněnce, že z takového stavu není cesta ven.
Klišé? Možná ano, ale zatracené pravdivé.

Komentáře (0)