Postapo román s mírnou dávkou napětí

recenze

Od Lindy Howard jsem jednu dobu četla jednu knihu za druhou, její příběhy se mi strašně líbily. Po zjištění, že vyjde další kniha, jsem věděla, že si ji nenechám ujít. Tuto napsala společně s Lindou Winstead-Jones.

Město Wears Valley zasáhne sluneční bouře, která vyřadí z provozu veškeré moderní vymoženosti. Nefunguje elektřina, lidem dochází jídlo a sílící zima mění dny v boj o holý život. Plachá Sela vždy utíkala do samoty a bývalý voják Ben dal všem jasně najevo, že o společnost nestojí. Nyní však oba musí vystoupit ze své ulity a možná čelit ještě něčemu ničivějšímu, než je přírodní katastrofa.

Po západu slunce je postapo román. Anotaci jsem výjimečně nečetla, po Lindě sáhla automaticky a trochu se pak divila, co se mi dostalo do ruk. Ale aspoň jsem zkusila zas něco jiného.

Knihu jsem přečetla během dvou večerů, začátek byl krapet pomalejší, ale pak nabral příběh takové grady, že se nešlo odtrhnout. Čtivá a zajímavá záležitost.

Je šílené, když si člověk uvědomí, že by něco takového mohlo nastat i v reálu. Život bez elektřiny, chaos,... Ne, raději si to nepředstavovat. Hlavní hrdinka Sela měla můj neskutečný obdiv za to, jak statečně se všemu postavila, nemyslela na sebe a měla nervy ze železa. Ben si mé sympatie získával postupně.

Kombinaci napětí a romantiky autorka umí velice dobře a tady taktéž nezklamala. Sbližování hrdinů bylo přirozené a žhavé scény pěkně napsané. Mezi vším, co se dělo, rozhodně příjemné zpestření.

Jsou tu postavy, kterým fandíte, postavy, které lezou na nervy a pak i tací, které přímo nenávidíte. Bez nich by ale příběh neměl tu správnou šťávu.

Ovšem akce a boje o přežití jsem přece jen čekala více, drsňárna to opravdu není.

4⭐️/5⭐️.

Komentáře (0)