Poslední dopis od tvé lásky

recenze

Hlavní hrdinka se probudí po těžké autonehodě. Neví co se stalo, neví kde je a ani neví, kdo je. Neví, kdo jsou její přátelé, neví jaký je její manžel. Ani neví nic o tom, jaká byla před autonehodou, neví jak se má chovat, co má dělat. Všichni ji ujišťují, že se to spraví, že to chce čas a trpělivost, že se paměť nakonec sama vrací. Jednoho dne najde starý dopis. Ukrytý hluboko ve svých věcech, pravděpodobně aby ho nikdo nenašel. Neví. Nevzpomíná si. Po přečtení dopisu má strach. Měla snad milence? Ví to její manžel? Kdo to byl? Neví, nevzpomíná si. Panikaří. Dopisy jsou tak krásné a plné lásky, že se rozhodne vypátrat tajného autora těchto dopisů, rozhodne se, že svého zapomenutého milence najde, i kdyby jí to mělo stát svůj pohodlný život. Chce slyšet jeho hlas, chce vědět, jak vypadá, chce slyšet jejich příběh celý od začátku. To ovšem ale ještě netuší, jak těžké to může být a jaká překvapení jí toto hledání přichystá. Ale ona je odhodlaná a nevzdá se...
Po několika desítek let jsou tyto dopisy nalezeny ve starém archivu. Najde je mladá novinářka. Dopisy ji dojmou, rozpláčou, připomenou jí, jaký nepořádek má ona ve svém osobním životě. Dopisy ji tak pohltí, že se rozhodně napsat o nich článek o dvoutisících slov. Ale také se rozhodně, že musí najít oba autory dopisů. Najde je? Jsou ještě vůbec na živu? Setká se s nimi? Kdo ví...
Autorka úplně dokonale dokázala popsat jaké to je, když se žena zamiluje do muže, s nímž není sezdaná. Ukazuje, jaké strasti to přináší. Hlavně v 60. - 70. letech, kdy se od ženy očekávalo, že bude svého muže reprezentovat, ctít za každých okolností, doprovázet ho na slavnostních akcích a dělat mu poslušnou ženušku se vším všudy. Hlavní hrdina se tomuto systému postavila. Byla za to odsouzena, nebo ne? Co jí to přineslo?
Když jsem tuto knihu dostala od svého přítele, bála jsem se jí začít číst, protože to bylo mé první setkání s autorkou a žánrově to patří spíše mezi romantické knížky. A Ano, já romantické knížky moc nečtu. Po přečtení anotace jsem se do toho s chutí pustila. Ze začátku jsem v tom měla trochu zmatek, protože se tam prolínají časové linie a já jsem nevěděla, která je která. Ovšem když jsem četla dál a dál, tak se mi kniha líbila víc a víc a nemohla jsem se od ni odtrhnout. Příběh je plný lásky, strastí, utrpení, milování, nikdy se nevzdávání.
Kniha má v sobě romantický příběh, ale najdeme v ní i nádech napětí. Až do posledního řádku vlastně nevíme, jak příběh skončí. Takže tato kniha nepatří mezi ty úplně průhledné romanťárny, kde se dá snadno předvídat, že milenci spolu zůstanou šťastni až do smrti. Posledních sto stránek jsem se od knihy nemohla odtrhnout, musela jsem vědět, jak to dopadne, jestli se dva záhadní milenci nakonec setkají nebo ne. Kniha se mi moc líbila, mám na poličce další knihu od této autorky, na kterou jsem moc zvědavá. Jojo Moyes se zařadila mezi mé oblíbené spisovatelky romantických příběhů.
Knihu doporučuji všem romantickým duším, mezi které se řadím i já sama. Řekla bych, že je tohle spíše čtivo pro ženy, ale i romanticky založeným mužům by se mohla hodně líbit.

Komentáře (0)