Pořád se dívá

recenze

Pořád se dívá je moje první seznámení se s autorkou. Už jsem o ní sice měla tu možnost slyšet, ale nikdy jsem se nedostala tak daleko, abych si něco přečetla. Tedy až do teď. Kniha se mi dostal do ruky docela náhodou a možná právě proto se mi do ní nechtělo. Jenže znáte to, příběh je z blázince – to jsem si prostě nemohla nechat jen tak ujít.

Nadine Lavoie pracuje na uzamčeném oddělení psychiatrické léčebny. Přestože jejím největším, a možná i jediným, posláním je pomáhat druhým lidem, navracet je zpět do normálního života a učit je, jak řešit těžké životní situace, sama má problémů až nad hlavu. Což u cvokaře není zas tak neobvyklé, mimochodem! Tragicky ovdověla a odcizila se od své dospělé, drogově závislé dcery – nic pěkného. Což ovšem není všechno, trápí ji i nepříjemné vzpomínky na dětství. A ty řvou o to víc, když je přidělena k případu Heather Simeonové, která se pokusila o sebevraždu.

Potom, co si Nadine najde k Heather cestu a začnou spolu mluvit, dozvídá se děsivé věci. Heather a její manžel nedávno opustili New age komunitu, v jejímž čele stojí charismatický, ale velice manipulativní a diktátorský vůdce. Muž, kterého si Nadine pamatuje ze svých útlých let. Muž, který vedl komunitu, kam uprchla Nadineina matka společně s ní a bratrem – snažila se uchránit sebe a své děti před násilnickým magorem, kterého si vzala. Vědomí, že je Aaron Quinn díky svému charismatu a dobré výřečnosti pořád aktivní, Nadine děsí. Když si znovu vzpomene, co je to za muže, běhá ji mráz po zádech. Vzpomínky, které byly dlouhou dobu potlačené, teď pomalu vyplouvají na povrch a hlásí se o slovo.

A Nadine se do nich víc a víc noří a víc a víc nad sebou ztrácí kontrolu. Proto když Heather padne za oběť tragické události, opouští profesní povinnosti – i když teď dřív než kdy jindy do toho cvokhausu patří – a vydává se na cestu. Cestu, která není moc dlouhá, co se do kilometrů počítá, ovšem co do let jde daleko a hluboko hodně. Musí čelit svým dětským démonům, musí zmobilizovat veškeré svoje profesní znalosti i osobní sílu a odvahu. Snad pak dokáže zachránit sebe samu a možná ještě někoho dalšího.

Pořád se dívá je trochu netradiční thriller. Oproti většině ostatních má trochu pomalejší rozjezd, což ovšem vůbec není na škodu. Ono toho thrilleru v druhé části knihy přijde ještě hodně – chvílemi se mi po té klidnější předehře stýskalo. Je to rozvleklejší, ale o to intenzivnější. Autorka mistrně využívá svoje schopnosti a pomalými krůčky ve vás vyvolává takové napětí, že s koncem knihy máte pocit, že každou chvíli prasknete.

Pořád se dívá byla po všech těch drasťárnách ze severského prostředí příjemná změna. V mnoha směrech je to realistický příběh, díky čemuž vám mráz po zádech bude běhat ještě pěknou chvíli po dočtení. Není to sice tolik o mase, jako spíš o psychologické rovině – jenže právě ta vás rozdrtí. Nahlodá a na chvíli přesvědčí, že i vy patříte do blázince.

Komentáře (0)