Pojďte se bát....

recenze

Srdíčko (1996) 4 z 5 / Jitulisko
Srdíčko

Charley, mladá žena, která se se svým mužem již nějakou dobu marně snaží o potomka. Jejich touha je tak silná, že zkusí cokoliv, od Akupunktury, hypnózy, cvičení. Dokonce opustila plný pracovní úvazek, někde se totiž dočetli, že námaha snižuje šanci otěhotnět.


Jako další variantu vidí útěk z Londýna, na vesnici, pryč od chaosu a špatného vzduchu. Chtějí mít své idylické místo. Začít žít jinak, začít od znovu.


Charley a její muž dostanou nabídku odkoupit starý rozbořený mlýn. Vypadá zcela ideálně. Je to ruina, se kterou si můžou dělat, co chtějí. Cena je víc než příznivá. Je dostatečně odlehlá od jiných stavení, „kdo by stál o sousedy, že?“. A zároveň je celkem blízko Londýna.


Jenže naše hrdinka má z domu smíšené pocity. Připadá jí, jako by ho znala, jakoby už tuto scenérii někdy navštívila. Avšak i tato neznámá úzkost jí nezabrání se nastěhovat a pokusit se zachránit své manželství. Třeba se jim konečně podaří i počít miminko.


Charley a Tom plánují a řeší renovaci mlýna. Vyberou barvy pokojů, obvolají dělníky a nechají je volně pracovat na jejich snu. Charley však připadá, že začíná bláznit. Zjevují se jí zvláštní déjá-vu. Tom začíná být chladný a odtažitý. Že by problémy v ráji?


Naše hrdinka se pomocí přátel a hypnotizéra snaží vyřešit nastalou situaci. Ač má strach, chce vědět co se s ní děje a k tomu ji dopomáhá hypnóza. Jenže opravdu je nutno vědět? Hypnotizér ji spíš než uklidní, poněkud vyděsí.


V příběhu máte i nějakou tu smrt. Nějakou tu paranormální aktivitu a vše je dávkované v celkem napínavém stylu. Autor si s Vámi celou dobu hraje. Dokáže navnadit na zvědavostí a chcete vědět, co bude dál. Knihu jako takovou bych označila za temnou. Někdo ji dokonce může považovat za strašidelnou. Mě každopádně zpříjemnila pár chvil.


Jediné co mi nesedlo, bylo, že jsem se občas ztrácela v kapitolách. Některé pasáže jsou plynulé a navazují celkem přísně. Jiné skočí někam úplně jinam. Přemisťování je zde dost „hrubé“. Charley něco řeší, někde je a v další kapitole se ocitne někde jinde a řeší něco jiného. Chybí mi tu taková ta plynulost, kdy by autor přecházel nenuceně.


Takže pokud se chcete malinko bát, tak směle do ní. A pokud se někdy rozhodnete jít někam na samotu, koupit starou ruinu, tak si to dobře rozmyslete, protože smrtí nic nekončí….

Jitulisko.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář