Pohřbení

recenze

Poslech druhého dílu Sayer Altairové mi přinesl spoustu mrazivého poslechu. Tuto vyšetřovatelku jsem si oblíbila včetně holky z prvního dílu, kterou Sayer zachránila nebo skvělé postavy babičky.

Na začátku knihy super. Ale pak jsem měla kousek, kdy mě kniha úplně natáhla. Přišlo mi, že se tam nic neděje, nic nemají, žádné stopy a rozčilovalo mě to. Druhá půlka knihy to ovšem zachránila. Poslouchala jsem a ani jsem nedutala. Doufám, že moje práce kterou jsem při knize dělala byla pořádně udělaná, protože myšlenky byly všechny u knihy. :)

Tentokrát najdou v jeskyni v národním parku spoustu kostí. Při jejich zkoumání zjišťují, že jsou rozdílného stáří. Některé kosti tam jsou už několik let, jiné jsou ale poměrně čerstvé. Sayer zjišťuje okolnosti s tím spojené. Brzy je někdo napadne na policejní stanici a při útěku se tam vyzná. Je jasné, že pachatel bude z řad policistů. Asi největší můra vyšetřovatelů. Kdo je mohl zradit?

Příběh je plný napětí, střídá se s popisem vyšetřování a okolnosti v díře, kde psychopat vězní dvě ženy a dítě. Je hrůzostrašné o tom, co po nich chce, číst. Všechny knihy, které jsou spojený s únosem dětí se mi těžce čtou. Posledních 6 hodin poslechu jsem dala skoro na jeden zátah. Tak moc je kniha skvělá. Do třetího dílu se určitě pustím.

Komentáře (0)