Poetika hrůze sluší (Františka Vrbenská v časopisu XB-1 č. 2/2022)

recenze

„Zlověsti“, knižní prvotina povídkáře a básníka Pavla Skořepy, patří mezi méně obvyklá díla. Za prvé: je doslova mezinárodní. Publikovalo ji slovenské vydavatelství, spolupracovali na ní slovenští výtvarníci, odvolává se na mistra slovenského hororu Marka E. Pochu, čtivou předmluvou ji opatřila význačná žánrová spisovatelka a nakladatelka Katarína Soyka Čavojová, přičemž autor sám v příbězích zavítá na Slovensko. Za druhé: třináct povídek doprovází třicet osm básnických útvarů – často poetických textů či epických veršů. Za třetí: je rafinovaná, ulítlá, brutální, groteskní, křehká, teskná, černohumorná, sugestivní, plná poezie a rozmašírovaných tkání.

Není pro slabé povahy ani pro ty, kdo hledají jednoznačnost a přehlednou vypravěčskou škatulku. Nejsem si jistá, zda ji dostatečně ocení čtenář, kterému jsou básnické vize cizí, druhý plán textu mu nic neříká a unikne mu ironická nadsázka. Pavel Skořepa skládá hold mistrům hororu, přes řádky jeho povídek cítíte doteky jiných próz a stíny cizích náčrtů. Přitom je svrchovaně svůj, nepůjčuje si z nich - jen kloužou přes jím vybudovaný svět jako barvené odrazy na okně jedoucího vlaku. Do čeho však sáhne, je skladiště hororových segmentů, které mu poslouží jako bizarní, zveličené rekvizity umocňující už tak drtivý dojem.

Atmosféru vykouzlí hned obálka, rovněž netradičně pojatá stejně jako jemné ilustrace, znepokojivá návěští snu. Silnou stránku próz netvoří ani tak zábavně drastické scény a vynalézavá muka, jako promyšlený ponor do čtenářova podvědomí. Zčásti ho autor dosahuje hrou na skutečnost, kdy podrobně zachycuje dění, jako by film pečlivě převáděl do slov; bez skrupulí dodá k vykreslení postav a střetů výživný vulgární dialog. Ve fascinujícím protikladu využívá básnické vidění, nejen vynalézavé metafory, ale zasuté obrazy, které nás lákají i straší.

Zvolený postup usnadňují střídmé a v podstatě předvídatelné dějové linky, často zakončené spíše zatmívačkou s podtónem zamyšlení než ostrou pointou. Některé z povídek se zašklebí černočerným sarkasmem, jiné se vyřádí v bezostyšné syrovosti, další nahodí magické roucho nebo oživí historickou scenérii. Na uhrančivé texty Pachuť zkaženosti nebo Utrpění dospělosti na Náplavce nelze zapomenout.

Nemusíte rozumět veršům, ale malou básnickou sbírku, která tvoří závěrečnou část knihy, vám doporučuji. Kromě víru hrůzyplných a fantaskních ornamentů nacházíme esenci všeho, o čem povídky hovoří pod nánosem krve, temna, zla, přízračna. Naskládala se do nich realita bez pestrých obalů, jak ji vnímá citlivý umělec. Úzkost a samota, touha po lásce, soucítění a zázracích, osvobození z všední tíživé nudy, zklamání a znechucení, bezpočtukrát poničená naděje, krutost a lhostejnost, utrpení, nejistota, strach, zklidnění, vykoupení tvorbou. Prokletí, nebo magie příběhů?

„Má křídla jsou ještě v rekonvalescenci, proto píši, nelétám.“

Pavel Skořepa: Zlověsti. Obálka s použitím fotografie Petera „Cwoky“ Murína Michal Březina. Ilustrace a foto Natty LeoLuin Hirková. Bratislava; Art Floyd, 2021. 250 str. Cena 348,- Kč.
Hodnocení: ****

Komentáře (0)