Podmanivě banální vizionářské postapo

recenze

Protože svět chce Krev a Show.
A tak jdeš.
A je vás 100.
Prostě jdeš, protože ses do téhle soutěže přihlásil.
Protože tě vylosovali.
Protože můžeš vyhrát Cenu.
A v téhle soutěži prostě jen jdeš.
Nesmíš zpomalit, nesmíš sejít z cesty, nesmíš se zastavit.
Je to přesně takhle jednoduché.
Můžeš to zvorat, ale jen třikrát. Potom tě odstřelí.
Takže jdeš.
A občas zaslechneš výstřely z pušek. To někdo dostal křeč do nohy a už to dál nezvládl. Nebo průjem, nebo úžeh, nebo epileptický záchvat.
Ale ty ne, Rayi. Tobě se nesmí nic stát, ty musíš jít dál.
A tak jdeš.
A vedle tebe další.
A jste jen vy a cesta. A cokoliv jste prožili a čímkoliv jste byli, už není podstatné, protože vítěz je jen jeden. Přežije to jen jeden.
Tak běž, Rayi, ty to dokážeš!


Jak podmanivě banální!!! King (zde pod pseudonymem Bachman) si vymyslel drsnou reality show s naprosto simplexní podstatou – dojít dál než ostatní. Nebo zemřít. A zbytek zůstává tajemstvím.

Nevíme nic o době, ve které se děj odehrává. Co to byl zač ten „Převrat“ a jaktože po něm povolili soutěž tak brutálního charakteru?
Nevíme nic o skutečné motivaci účastníků. Copak je pro ně Cena důležitější než holý život?
Nevidíme nikde žádné kamery. Jakým způsobem lidé sledují zřejmě populární show?

Je nám však dovoleno poznat charaktery soutěžících; mladých nezletilých kluků, kteří se dobrovolně přihlásili „na smrt“. Pozornost se soustřeďuje především na Raye Garratyho. Americký stát Maine, ve kterém Pochod začíná, je jeho domovinou, a to znamená spousty fanoušků, ale také stres z jejich velkých očekávání. Ray za sebou zanechal matku a svou dívku. Neví, jestli se k nim ještě někdy vrátí, ale určitě se o to pokusí. V cestě mu stojí hranice vlastních sil a 99 dalších chlapců.
Všichni účastníci jsou obyčejní teenageři, někteří přátelští, komunikativní, jiní sebejistí a další třeba podivíni. Velmi brzy jsme jim schopni nahlédnout do nitra duše…do hlubiny strachu; to když se začne zabíjet. A pak teprve vidíme jejich skutečnou povahu, jejich schopnost vyrovnávat se s možností blízké smrti, vítězství (a prohry) ducha nad tělem. Sledujeme hysterii, paniku, výsměch i uzavřenost okolnímu světu. Čím blíže mají k smrti, tím bližší jsou i nám. Mluvíme s nimi ústy dalších Chodců, cítíme jejich bolavá chodidla, vidíme strach v očích a čekáme, kdy dojdou na konec své cesty.

Komentáře (1)

08.09.2015

ZÓNA

Ano, fantastická kniha. Velice důvtipný námět. K tomu prakticky není co dodat. Přečte se jedním dechem a okouzlí naprosto bez výhrad a dá podnět k přemýšlení nad zkažeností celé lidské společnosti. Podotknu, že obsahově okouzlila i moji nejdražší bytost kterou mám a dodnes je to jediný přečtený horor v jejím životě.