Pod banyánem

recenze

Stín banyánu (2014) / Morsie (977 views)
Pod banyánem
Už je mi to skoro trapné, znovu se přiznávat, ale i Stín banyánu jsem si vybrala především pro tu krásnou obálku. Vlastně pouze kvůli té obálce. Věděla jsem sice, že je to ohromný světový bestseller, ale asi právě to mě trochu odrazovalo. Teď jsem za svou povrchní volbu nesmírně vděčná. Díky ní jsem se neošidila o tohle smírně výjimečné dílo.

Řekněme si upřímně, kdo z nás zná dopodrobna asijské zemně a jejich politiku. Jistě, je tu Korea, Čína, Vietnam – země, ve kterých vládne rudá pěst. Ale nejsou to jediné asijské zemně stižené válkami, politickými převraty a diktaturou. V Kambodži v sedmdesátých letech proběhly velké nepokoje a občanská válka. Pol Pot a jeho Rudí Khmerové tenkrát pěkně řádili. A právě do tohoto období je vtažen čtenář Stínu banyánu.

Raami je malá, sedmiletá holčička, která pochází z královského rodu. Je tedy pravda, že dnes už to není co dřív, ale nikdo z rodiny si nemůže stěžovat. Žijí v luxusu, bohatství a dostatku, přesto nezavírají oči před utrpením, chudobou a hladem druhých – takový by měl být přece pravý vůdce, ne? Malá Raami je obklopená milujícími lidmi a má všechno, po čem touží. A i když má obrnu a problémy s nohama, nepřipouští si to. Je na to ještě moc malá a život je moc krásný proto, aby si ho ztrpčovala. Je to jednoduše takový malý, soukromý kousek ráje. A skoro by to tak i bylo, vždyť Kambodža je okouzlující, exotická zemně, bohužel její vůdcové už tak okouzlující nejsou.

Jednoho dne se Raamin tatínek vrátí domů neobvykle rozrušen. Něco se musí dít. Děje, vypukají nepokoje a občanská válka – nad jejich krásným městem se ozývají výbuchy, je vidět kouř i oheň. Nic pěkného pro obyčejného člověka, natož pak pro členy starého královského rodu. Celá Raamina rodina musí opustit dům a jít tam, kam poručí vojsko. Najednou se ocitají v noční můře – to si záhy uvědomuje i malá Raami. Strach ze všeho a především o život svůj i svých milovaných, hlad, bída, zmatek, boj na život a na smrt. V to a horší věci se proměnil život princezny. Dívenky, která je malá jen vzrůstem – nikdo takovými hrůzami neprojde nepoznamenán.

Raami se ale nevzdává. Možná je to její statečností, víc snad ale nevinností. Je houževnatější, než by byl leckterý dospělý. Na všechno kouká jiným úhlem pohledu. V jejích očích se zdá všechno jinačí, možná hezčí – snad i válka. Jejím hnacím motorem je neutuchající naděje, láska k životu i k druhým lidem. Raami to na každém svém kroku i činu potvrzuje – byla by z ní skvělá královna.

Nejdřív se mi to nezdálo. Nevím proč, snad nerada čtu knihy, které vypráví dítě. Jenže po pár stránkách jsem musela názor změnit. Stín banyánu sice vypráví malé děvče, ale dítě to není. Ani dobře nedovedu napsat, jak ohromný je tohle příběh. Jeho velikost se ale neukrývá za hrůzami, které popisuje – je spíš v detailech, pocitech a hlavně v té děsivé kráse.

Stín banyánu je děsivě krásný, je poetický, je krutý, plný naděje i dojemný. Je takový kvůli Raami, to ona tomu všemu vtiskla tu neobyčejnou pečeť krásy a lásky – v dobách války. A já za to skládám hold autorce. Obdivuju ji za její odvahu i naději, kterou knihu protkala.

Ne každý si zaslouží svůj odpočinek v košatém stínu pod banyánem.

Komentáře (0)

kniha Stín banyánu recenze