Počátek v konci aneb jak zavál svěží vítr do literárního hororu

recenze

Počátek v konci (2019) 5 z 5 / Piperman
Počátek v konci

Na tuto knihu jsem se upřímně těšil, i když jak už to bývá, její zrod doprovázely jisté porodní bolesti, které datum jejího vydání o trochu posunuly. Stálo to za to, neboť ilustrace jí dodaly ještě osobitější ráz a celkově ji obohatily. Co bych jí vytknul je font viking, který se ke knize vůbec nehodí. Ještě tak na obálce, ale označení a pojmenování jednotlivých kapitol by si spíš zasloužilo nějakou formu švabachu, než právě zmíněný font. Ale co, můžeme být vůbec rádi, že kniha spatřila po dlouhých sedmi letech světlo světa. No ne?

Je mladá a svěží, krásně napsaná, kdy podání příběhu v ich formě jednotlivých postav a jejich svébytného a osobitého vyjadřování jí dodává na autenticitě. A zvláště hlavních postav Eileen a Christophera, ze kterých jsou úplně cítit oba autoři, jak si společné psaní užívali a svou lásku zcela prostě předali i svým alteregům.

I samotný příběh, ve kterém je toho žánrově namýcháno dost včetně duchovna a mystiky, i kdyz jen tolik, kolik je potřeba, aby to nezastiňovalo samotný děj. Je drsný, je krutý, je jemný i laskavý. Zkrátka jako na tobogánu, jak už život bývá sám.

Podařilo se více než dobře a já vřele doporučuji knihu všem, kteří ucítí jemné chvění touhy při pohledu na ni a budou si jejím prostřednictvím chtít alespoň na chvíli udělat výlet do Elainina a Vincentova světa.

A doufám, že i křtu se dočkáme, když už samotná kniha na světě je... .

Komentáře (0)

Přidat komentář