Po Trhlině přišla Tma. Měla?

recenze

Nový Karikův hororový thriller o vánočním pobytu v horské chatce, který se velmi rychle změní v boj o přežití.

Občas si říkám, proč umělci nepopisují věci pravými jmény. Některým spisovatelům nebo režisérům občas lehce hrábne a mají nutkavou představu nám předvést své fantazie, jak vynalézavě utrýznit lidskou bytost. Proč to nenastíní předem a schovávají své veledílo za napínavý román? Někdo z nás by si mohl ušetřit zažívání.

DĚJ: Mladý scénárista prchne před manželskou krizí do svého malého rekreačního srubu v horách. Strávit tady vánoční svátky bez hádek a předstírání sváteční atmosféry mu připadá jako skvělé řešení. Sbalí si zásoby a pár drobností a vyrazí. První okamžiky na tichém místě uprostřed krásné slovenské přírody jsou euforické. Odpočívá a brzy má tak čistou hlavu, že se pustí do práce na dalším scénáři. Zlom očekáváme, ale přijde tak rychle, že se nám to zdá okamžitě podezřelé. Nakape si do očí umělé slzy a v tu ránu oslepne. Další postup by se dal popsat jako cynická panika. Hlavní hrdina si uvědomí, že je naprosto neschopný se udržet při životě déle než pár dní. Jakmile mu dojde jídlo, je vyřízený. Poslepu si nedokáže zajít do lesa pro další dřevo na topení a bezpečně se vrátit, takže možná dřív v chatě zmrzne. Vydat se do údolí pro pomoc nepřichází v úvahu, sotva by udržel směr. Telefon funguje, ale zkuste poslepu něco nadatlovat do smartphonu. Tortura začíná a jedinou útěchou je fakt, že pokud náhle bez bolesti oslepnete, zrak by se vám snad mohl zase vrátit. Ale brzy je mu zima a má hlad. Zraní se. A kolem chaty začne někdo obcházet. Směje se mu a bude mu škodit. S největší pravděpodobností mu bude chtít ublížit. Je to jeho žena, která se mu mstí, dala mu něco do očních kapek a teď se těší jeho utrpením? No bude to dlouhé čtení, než se všechno dozvíte…

DOJMY: Ten chlap je divný. Chvíle naříkání, smrtelného chroptění a kvílení střídají chlapácké myšlenkové pochody, které zřejmě mají simulovat filmové hrdiny, kteří vtipkují i vstříc smrtelnému nebezpečí. Po zraněních, při kterých omdlívá bolestí, nás častuje cynickým prohlášením „Šťastné a veselé,“ a já se nemůžu zbavit obrazu Bruce Willise, který bosky probíhá vánočně vyzdobeným mrakodrapem a své protivníky buzeruje hláškami typu „teď už mám samopal, ho ho hou!“. Drsný humor není přesvědčivý a znechucení nad dalšími hnusárnami, které si autor připravil, střídá nuda. Skutečně. Mezifáze popisného žvanění svádí k přeskakování celých pasáží. Já jsem vydržela. Ale za předvídatelné rozuzlení – nerozuzlení to ani nestálo. Proti Trhlině výrazné zklamání!

NEDOPORUČUJU!
Ale po neúprosné pomluvě vždycky dodávám něco pozitivního a tentokrát to je nápad umístit příběh do vánočního období, to mi sedlo a v československých končinách je to celkem originální.

www.romantickyzapisnik.cz

Komentáře (0)