Píšťalka hraje strhující příběh

recenze

Píšťalka (2017) / KáťaM.
Píšťalka hraje strhující příběh
Ačkoli pulty knihkupectví nyní opanuje autorova novější kniha Obchodník, nikdy není na škodu vrátit se k těm minulým. John Grisham je pro mě osobně americkým Foglarem. Hodnoty a postoje, které nenásilně vychází z jeho knih, ukazují, že dobro stále může vítězit, a to je jen jedním z mnoha důvodů, proč Grishama považuji za jednoho ze svých nejoblíbenějších spisovatelů.

Autorovou velkou předností je skutečnost, že dokáže čtenáře vtáhnout do nejrůznějších prostředí, která mu na první dobrou mohou připadat neskutečně vzdálená. Na to asi trochu doplácí i Píšťalka. Málokdo odhodlaně sáhne po knížce, která líčí příběh jednoho indiánského kmene, muže odsouzeného na smrt, zkažené soudkyně a jedné velké korupční kauzy. Po tom, co jsem přečetla na jeden zátah Calica Joe (strhující vyprávění plné baseballu, který mi absolutně nic neříká), vím, že bych se skrz Grishamovy příběhy vydala třeba na Mars...

Když jsem procházela některé z recenzí na Píšťalku, narazila jsem na to, že jí je vytýkán nevhodný název. Já si myslím, že je více než trefný. Knížka se zabývá problematikou tzv. whistleblowingu, což se doslova překládá jako pískání na píšťalku. Slouží k odhalování největších zločineckých gangů. Spravedlnost je na jejich odhalování často krátká a nejednou proto k jejich odhalení přispěje, že někdo z gangu začne tzv. pískat. Odměnou mu může být nižší trest, ochrana svědků a také tučná odměna, pokud budou chyceny ty největší ryby.

Indiánský kmen Tappacolů žije nerušeně na území Floridy. Nepodléhá místním zákonům, pro správu svých záležitostí volí náčelníka. Indiáni žijí z dividend, plynoucích z kasina, které se nachází na jejich území. Peníze sice zaručují indiánům idylický život, ale také je zavazují k nepsané mlčenlivosti. Když ale dojde ke dvěma vraždám, pochybnému odsouzení jednoho z nejuznávanějších Tappacolů a zároveň největšího odpůrce kasina k smrti, někteří už mlčet nechtějí. Proč je potřeba kasino udržet za každou cenu? Kdo všechno za ním stojí a kam plynou jeho zisky? A jak je do celé kauzy zasvěcena soudkyně Claudia McDoverová? To budou muset začít řešit sympatičtí úředníci Kárné komory Lacy Stolzová a Hugo Hatch, na udání jednoho zkrachovalého právníka. Skutečný udavač stojí ale ještě dál. Bojí se. Vůdce gangu se totiž smrti nebojí a spisovatel také ne. Vedle vražd, zmizení a pořádné dávky napětí Grisham rozehrává i jednu příjemnou milostnou linku. Ne, nad Grishama jednoduše není!

Pár drobností bych knížce vytknula. Za účelem velkého reklamního tahu je nám už na obálce slibována bonusová povídka. Ve skutečnosti se jedná o nedílnou součást příběhu, který by v jakékoli jiné knížce nazvali prologem. Sama rozhodně nejsem dokonalá, ale v knize, obzvláště v bestselleru, bych očekávala kvalitnější korekturu. Vytáčelo mě, že jednou byla hlavní hrdinka Lacy a o pár stránek dál Lucy (bohužel k záměně došlo nejednou). Párkrát ošklivě ujela i stylistika. Musím ale uznat, že české vydání se dočkalo daleko pěknější obálky než originál.

Píšťalka není nejlepší Grishamova kniha, ale já ji vřele doporučuji, pro mě asi zůstane srdcovou záležitostí i díky období, ve kterém jsem ji četla. Příští týden snad obhájím diplomovou práci, která se částečně whistleblowingu dotýká. Určitě má ale potenciál oslovit i kohokoli z vás, zkuste jí dát šanci.

Komentáře (0)

kniha Píšťalka recenze