Píseň zimy

recenze

Píseň zimy (2017) 2 z 5 / Blaufik
Píseň zimy

Nesmíme na skřetí muže hledět,
ovoce od nich nekupujme:
nemůže přece nikdo vědět,
v jaké hlíně se kořen ujme.

CHRISTINA ROSETTI
Trh skřetů


Liesl je devatenáctiletá slečna, která se stará o všechny kolem, ale na sebe zapomíná. Stará se o mladšího bratra, pomáhá mladší sestře, uklízí v hostinci a je při ruce, když je třeba.

Babička Constanze jí dříve vyprávěla příběhy o Králi skřetů, o panovníkovi, který vládne v podzemí. Byl to právě Král duchů, který Liesl inspiroval při tvorbě hudby.
Nyní je už velká a na Krále duchů nevěří, myslí si, že se jedná o povídačky pro malé děti. Když Constanze chodí po bytě a sype sůl všude po domě, aby je před Králem duchů ochránila, děvčata si její varování neberou k srdci a míří společně na trh.

"Dej si pozor na skřetí muže," řekla Constanze. "Nenech se zlákat jejich zbožím."
Trhla jsem sebou, když mi přes noty prolétl babiččin stín, a rozházela jsem si tím myšlenky i papíry. Spěšně jsem zakrývala svou hudbu a třásla se u toho studem, ale Constanze nemluvila na mě. Opírala se na prahu a mračila se na moji sestru Käthe, která se šňořila a upravovala před zrcadlem v naší ložnici - před jediným zrcadlem v celém našem hostinci.
"Dobře mě poslouchej, Katharino." Namířila svým zkrouceným ukazováčkem na její odraz v zrcadle. "Marnivost vede k pokušení a značí slabou vůli."

Škoda, že děvčata nedbala rad své babičky. Käthe, mladší sestra Liesl si prohlíží zboží u ovocnářů, a Liesl se zapovídá s neznámým mužem. Když se otočí, aby sestru zkontrolovala, tak zjišťuje, že je pryč.

Liesl je jasné, že to byla léčka a Käthe byla unesena skřety do podzemního království. Okamžitě se proto vydává svou mladší sestřičku zachránit, jenže nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Král Käthe pustí pouze pod podmínkou život za život.

Liesl proto nabídne Králi svou ruku. I když se zde její hudební nadání dále rozvíjí, její život z ní pomalu vyprchává...


Nakladatelství CooBoo ještě před tím, než udeří zima vydalo knihu, která se nejen svým názvem hodí právě pro toto období. Spousta čtenářů má již tuto knihu za sebou a tak jsem se i já, s jistým očekáváním, do tohoto příběhu ponořila.

Kniha má opravdu kouzelnou obálku, která je opravdu neodolatelná, pohádková a samozřejmě zimní. Byla to právě obálka, která mě na knize zaujala ze všeho nejdříve. Teprve poté jsem si přečetla anotaci, podle které to vypadalo na slibný pohádkový příběh o Králi duchů.

Kniha je rozdělena celkem na čtyři části a v každé z částí jsou také jednotlivé kapitoly, které nejsou číslované. Každá kapitola má svůj vlastní název, který vypovídá o tom, co se v ní nejspíš bude odehrávat.

V podstatě ještě před tím, než jsem začala sama knihu číst, jsem si všimla, že nejsou slyšet nadšené ohlasy čtenářů, kteří se snad nedočkají dalšího dílu. Namísto toho se tak nějak všude kolem šuškalo, že kniha zase až tak skvělá není. Pořád jsem byla v klidu, jelikož se neřadím mezi náročné čtenáře a ke štěstí mi v podstatě stačí, když mě příběh baví číst.

Píseň zimy je v podstatě inspirovaná německou legendou, Der Erlkönigem, tedy Králem duchů. Der Erlköniga můžete znát například z básně, kterou napsal Johan Wolfgang Goethe.
Už jen z názvu nám může být jasné, že je celý příběh protkán hudbou, kouzelnou a krásnou, klavíry, houslemi nebo třeba flétnou... vážná hudba je všude.

Na knihu jsem se nesmírně těšila, o to horší pak bylo zklamání, které v průběhu čtení nastalo. Nejen, že jsem se nedokázala do celého příběhu ponořit a správně si ho vychutnat, ale \"začátek,\" který čítal více než stovku stran byl jedna velká nuda. Moc mě to mrzí, že to musím takto napsat, ale bohužel se nedá jinak. Nuda, nuda, nuda.. V podstatě se zde nic neděje, děj postrádal jakýkoliv spád, nebo větší akci, která by mě přesvědčila o opaku.

V knize jde, jak už se dá z anotace tušit, také o romantickou linku, kterou by si měl čtenář patřičně užít. Nejednou mi při eroticky laděných scénách vystřelilo obočí pryč z hlavy, kdy se mi zdálo, že nečtu ani tak romantiku mezi Liesl a Králem duchů, ale spíše nádech knižního porna pro dospívající. Vůbec se mi tyto scény do celého konceptu příběhu nehodily, a i když nejsem žádná puritánka a erotickou literaturu si s chutí přečtu taky, tak tady se mi tyto scény nelíbily a podle mě zde opravdu nepatřily.

Rozhodně mě nepotěšily ani nepřeložená slova, která zůstala v němčině. Celkově nemám ráda a moc nechápu význam nepřekládání jednotlivých slov v knihách a ponechání v originále.

Všechno bylo špatně, neměla jsem vůbec chuť se ke čtení vracet a přála jsem si, abych knihu již měla za sebou. Myslela jsem si, že ji nedočtu, ta nechuť se kterou jsem knihu četla jen prodlužovala mé trápení. Stane se, že mě kniha až tolik neosloví, ale přesto ve mě zanechá jistou dávku zvědavosti, jak celý příběh skončí. U písně zimy mi to bylo srdečně jedno, včetně toho, jak dopadne hlavní hrdinka, nebo jak celý příběh skončí.

Rozhodně se na pokračování nechystám a za sebe knihu s klidným svědomím doporučit nemůžu. I přesto, pokud ve vás kniha probudila zvědavost, tak ji vyzkoušejte, alespoň si obrázek utvoříte sami a třeba budete mile překvapeni.

Komentáře (0)

Přidat komentář