Perličky ze školních lavic žáků z chudinské čtvrti

recenze

Já to doufejme ňák zmáknu (2009) 5 z 5 / meluzena
Já to doufejme ňák zmáknu

Kniha je sbírkou písemných prací žáků chudinského předměstí Neapole. Nejsou nijak upravované, pročež obsahují ryzí nechtěný humor - gramatika, vyjadřovací schopnosti ani stylistika nejsou silnou stránkou těchto žáků.
Člověk občas zachytí nějakou tu perličku ze školních lavic, ale tady je jich celá kniha, navíc z jihu Itálie, a pěkných pár let zpátky. Ty děti asi neměly na růžích ustláno. Z prací čiší bezvýchodnost, chudoba, ale i nákonnost vůči učiteli - kterému do písemné práce děti bezelstně svěřili své myšlenky.
V jedné práci žák píše, že když prší, tak je raději ve škole, protože doma jim všude prší do baráku a pak je všechno mokré a plesnivé a rodiče se hádají..
Nicméně i při vnímání té bídy se člověk může zasmát (protože co jiného mu zbývá).

Pár úryvků:

„Švýcarsko je malá země v Evropě, která sousedí se Švýcarskem, Itálií, Německem, Švýcarskem a Rakouskem. Je tam hodně jezer a hodně hor, ale moře ve Švýcarsku nemaj, hlavně ne v Bernu.“

Práce na téma: V které době byste rádi žili?
„Já bysem rád žil v době kamené, abych mohl házet kamením. (...)
V době kamené chrlily sopky pořád lávu, země se otřásala, zvířata, i když byly nažraný, se požíraly navzájem a bylo pořád ošklivé počasí.
V pravěkých dobách nebyl nikdy klid. V rodině se všichni pořád jen hádali a byli špinaví. Oni se nemyli. Nečesali se. Neholili se. Ani ženy.
Když se narodilo dítě, hned z něj byl pračlověk.“

Práce na téma: V televizi se často objevují zprávy z černé kroniky. Myslíte si, že je správné poskytovat takovým informacím prostor, nebo byste dávali přednost jinému typu zpravodajství?
„Když mám říct pravdu, ale opravdu pravdu, tak já mám rád televizní zprávy v jednu, protože je nevidím, protože když jdu ze školy, už je po jedný. Ale večerní zprávy v televizi vážně nenávidím. Když tatínek večer přijde z práce domů, jíme a koukáme přitom na televizi. Ale jak si sedneme, začnou, teda jako zprávy. Začnou vždycky, když my začnem. To tatínek je pustí. Jen co pustí televizi, první pohroma, jak se přinese jídlo, druhá pohroma. U nás doma jíme při pohromách. (...)
Mně se ze zpráv líbí jedině fotbal, ale ne když Neapol prohraje.
Já bych chtěl, aby zprávy v televizi šly ne když my jíme, ale trochu pozdějc, abysme se najedli v klidu!“

„Maminka je vážná věc. Objetuje se od chvíle, kdy se narodíme. Dává nám mléko. Když jsme malí, dává mléko, protože je savec. A proto my sajeme.“

Komentáře (0)

Přidat komentář