Panský klub

recenze

Panský klub (2016) / Nikolaoss (169 views)
Panský klub
„Náš zákazník, náš pán!“

Děj knihy Panský klub začíná v roce 2112 A hned z počátku nám pan autor předestře hlavní problém tehdejší doby – mrtvoly. Ne že by jich bylo nějak nadstandardně hodně (nejdřív), jenže ony ne a ne zetlít. Spálit také nejdou a nabízí se tedy otázka, či spíše dvě otázky: proč a co s nimi? Člověk je tvor vynalézavý a tak si poradí v každé situaci, tedy i v této. Vznikají speciální Spalovny, Moštárny (Bože!) a taky jeden moc „krásný“ nový umělecký směr, nekrotismus. V tomto století v sobě vůbec lidé objevují netušené hloubky perverzity a sexuálních úchylek. A právě proto je tu Panský klub. Tady si zákazníci mohou splnit prakticky jakékoliv přání. Ocitáme se v roce 2177 a představení může začít.

Hlavními hrdiny knihy jsou majitelé Panského klubu Dominik – mozek a Robert – ranař. Znají se už od mládí a náramně dobře si rozumějí. Hlavně v tom ohledu, že peníze nesmrdí a jsou ochotni pro ně udělat spoustu věcí. Pro ty dva je to tedy spíš morální záležitost (se kterou si hlavy nelámou), protože fyzické oběti přinášejí pochopitelně „zaměstnanci“ klubu (dobrovolně nebo nedobrovolně). Pro zákazníka cokoliv – doslova cokoliv. V davu zaměstnanců klubu mě oslovila především ženská hlavní postava Lilian Ganonová, původně dcera prominentního politika, později nedobrovolná zaměstnankyně klubu. Jí patří stěžejní zápletka příběhu - do klubu ji unesou na objednávku jednoho ze zákazníků a ne zrovna příjemným způsobem je cvičena na společnici. Lilian mi nebyla sympatická a neměla jsem ji ráda. Její motiv byl sice pochopitelný, ale nepůsobila na mě dostatečně přesvědčivě ani jako oběť únosu, člověk bojující o přežití nebo pomstychtivá mrcha. Příběh ale nabídl jiné postavy, které jsem si mohla oblíbit a přát jim, aby z toho všeho vyvázly, když už ne ve zdraví, tak alespoň v celku.

Velice se mi líbila myšlenka GENu. Jakési mutace, která nedovolí mrtvolám rozklad ani likvidaci ohněm. A také to, jak si s tím lidé dokázali poradit, ať už se jednalo o praktické způsoby nebo způsoby silně nechutné. Toto měl pan autor opravdu dobře promyšlené. Trochu mě mrzelo, že se nerozvíjela dále myšlenka nekrotismu, jako uměleckého směru. Téma bylo zmíněno pouze na začátku a bylo fascinujícím způsobem nechutné. Ráda bych viděla přítomnost tohoto uměleckého směru trochu více začleněnou do děje – Nekrotický bál byl úchvatně děsivý, ale zůstal v tomto osamocen. Dále se rozvíjel pouze extrémní sadismus návštěvníků klubu v duchu hesla „Náš zákazník, náš pán“. To bylo sice místy hodně drsné až nechutné, ale nebylo to popsáno zase až tak sugestivně, že by mě z toho mrazilo – což je možná dobře :). Na druhou stranu po jedné drsnější scéně s kolenem a lžičkou jsem tak hodinu málem kulhala. Takže představivost zafungovala :) Pocit bolestivě oslizkého oka z další scény dosud přetrvává :).

Jak už jsem psala, byla ukázka hodně lákavá a vzbudila moji zvědavost v tom ohledu, že jsem chtěla zjistit, čeho všeho je pan autor schopen. A nezklamal mě. Svoje hrdiny donutil k věcem naprosto neskutečným. Na startu mě lehce odradila erotická scéna, protože je prostě moc nemusím, ale z ukázky jsem již věděla, že s nějakou tou erotikou musím v tomto příběhu počítat. Nakonec to přeci jen nebyl pouze sex, o který tu šlo, ale především syrové násilí a úchylné podivnosti okolo. Takové ty echt tvrdé porno scény (jako ta první) panu autorovi moc nešly, ale překvapivě u těch několika jemnějších jsem shledala pravý opak. A ano, v této šílené knize se najdou i celkem něžné scény. Popis mučení a násilností byl ale docela přesvědčivý. Asi jsem už čtenářsky dost otrlá, protože některé násilné situace byly spíš zdrojem pobavení než zhnusení a některé byly vyloženě divné (havran – krysa by působila lépe). Našlo se však i pár opravdu vydařených odporných kousků.

Při čtení mi příběh přišel lehce nevyvážený. Některé části byly lépe zpracované než jiné. Nejlepší je první třetina – lákavá, slibná, vzbuzující zvědavost. V momentě, kdy se na scéně objeví Lilian, to začne být trochu slabší. Každopádně nemůžu říct, že by mě příběh zklamal, i když podle ukázky jsem očekávala, že se bude ubírat malinko jiným směrem. Celkový styl psaní se podle mého názoru hodí k tématu a ladění díla, ačkoliv místy se zdá trochu kostrbatý. Ostřejšími výrazy se nešetřilo, ale čtenář to musel očekávat. V tomto typu knih se šlapkám nezpívají písně o kytičkách. Na každé stránce se něco děje. Akce přichází rychle, u čtení jsem se nestačila nudit, ani ztrácet pozornost. Pan autor něco takového nepřipustil a hnal svoje postavy tempem rychlovlaku z jedné scény do druhé. Až jsem si říkala, jak je možné, že se stíhají tak rychle hojit :). Jedná se však o fikci, takže je možné prakticky cokoliv a na všechny svoje „jak je to možné“ jsem dostala náležitou odpověď.

Ke Kulhánkovi bych knihu úplně nepřirovnávala, u něj si sice také užijeme násilí, ale jiného typu. Možná velmi málo mi něco připomínala z Příliš dlouhé swingerspárty, ale to asi bude tím prostředím bordelu a stylem jeho fungování :)

Jako prvotina nebyla kniha vůbec špatná a jsem zvědavá, co pan autor předvede příště.

Komentáře (0)

kniha Panský klub recenze