Panoptikum pana Perkinse

recenze

Detektivní román propojený s minulostí. Vždy po jedné kapitole se střídá současnost s minulostí, Ben s Klárou,geologové pomáhají vypátrat 130 let starou vraždu. Kosti, které najdou v truhle ve sklepě starého zábavného parku.

Minulost se dozvídáme skrz deník, který si psala jedna účinkující mladá žena Ada, které měla vousy. V panoptiku vystupovali převážně lidé s nějakou anomálií. Na jednom místě tak byla trpaslice Celestýna, obr Gregor nebo hadí žena Nataša. Panoptikum se přestěhovalo do Čech na jedno místo k Higgsovi, který tam chystal zábavný park. Jeho úmysly ale nejsou čisté

Styl psaní byl poutavý, střídání bylo akorát a ani linka současnosti nebyla úplně bez záhad. Bavilo mě hledat souvislosti spolu s Benem. A i lidé z vesnice mohou přispět s troškou do mlýna. Třeba s poklady, které si jejich prarodiče schovali na půdě.

A Panoptikum i obchází pověsti a vyprávění, z kterého místy mrazí. S lidmi tam nezacházeli dobře, tak se stane, že vznikne nepravdivá pohádka o tom, že tam strašínebo je to pravda? Prostředí k tomu svádí, aby vás příjemně mrazilo.

Je to takové bádání o minulosti, u které si odpočinete. Není to drasťák, přesto potřebujete znát pravdu. Vraha jsem neuhodla.

Komentáře (0)