Panika

recenze

Panika je hra pro čertsvé maturanty. Ti se nejprve musí kvalifikovat a pokud to zvládnou, mohou účastnit Paniky. Chce to ale mít hodně odvahy, protože Panika rozhodně dostojí svému názvu - soutěžící musí splnit takové úkoly, při kterých je zachvátí panická hrůza. Heather se Paniky taky účastní spolu se svou kamarádkou Nat. Heather paniku touží vyhrát, protože velká pěněžitá výhra by jí umožnila odejít i se svou sestrou od matky a celé rodiny, která je pro ně zlým snem. Dodge je další účastník Paniy, jehož osud sledujeme. Samozřejmě taky touží vyhrát a kromě toho skrývá spoustu tajemství. Panika ho sblíží s Heather, Nat i jejich kamarádem Bishopem a společně se Panice snaží čelit.

Na Paniku jsem se moc těšila. Četla jsem, že ji někteří srovnávali s Hunger Games, čehož jsem se současně trochu bála, ale zbytečně. Panika je úplně něco jiného. Vlastně ne úplně, najdou se prvky podobné s Hunger Games, ale je jich minimálně a navíc jen z určitého úhlu pohledu. Panika je sice stejně jako Hugner Games plná nebezpečných úkolů. Ale v naprosto jiném prostředí. Odehrává se v současnoti a to v normálním světě, kde děti chodí do školy, lidé si žijí své životy po svém a v městečku Carp se zkrátka jednou někdo nudil, a tak vymyslel Paniku.

Nápad Paniky mi přijde hrozně originální. Byla jsem zvědavá na každý nový úkol a občas na mě taky dolehla panická hrůza, když jsem si představila, jaké by to bylo v kůži soutěžících. Musím tedy říct, že ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu dostala, ale potom jsem naopak nemohla přestat číst. Byl neuvěřitelna napínavý a kupodivu nás na konci čekalo překvapivíé odhalení a já si to moc užila.

Heather mi se svým osudem přirostla k srdci asi nejvíc. Její rodina a hlavně její matka byla prostě hrozná a já si moc přála, aby se jí podařilo se se svou sestrou od nich osvobodit. Právě její sestra a to, že by ji mohla zachránit, byla tím, co jí nejvíc dodávalo odvahu a sílu hrát Paniku. Dodge byla trochu záhadnější postava. Tak nějak pořád nevím, co si o něm myslet. Měl rád tajemství a celou knihu jsem nevěděla, jestli mu věřit nebo ne. Ne že bych ho neměla ráda, ale.. s ním to prostě bylo těžký.

Co se týče dalších vedlejších postav - na rovinu říkám, že Nat jsem neměla ráda. Nemůžu si pomoct, ale prostě už od začátku mi na ní něco nesedělo a místy m i přišla i otravná. Na druhou stranu jsem měla celou dobu moc ráda Bishopa, vlastně mi přišel jako snad nejlepší postava, přestože neměl až tolik prostoru. Ale rozhodně to byla důležitá postava.

Paniku jsem přečetla téměř jedním dechem a nenechala mě v klidu usnout. Musela jsem prostě vědět, jak to dopadne. A navíc je docela příjemnou změnou, pro jednou se dozvědět celý příběh v jedné knize a n ečekat na další díly.

Komentáře (0)