Osudy českých šlechtičen

recenze

Osudy českých šlechtičen (2023) 4 z 5

/ Knihomolka97

Jak už název vypovídá, kniha sleduje osudy několika českých šlechtičen a to formou kratičkých příběhů.

Jsou každá jiná. Perchta přímo vybízí, aby se stala obětí, Eva se do všeho vrhá po hlavě, Eliška Kateřina zase marně touží po lásce, Zuzana se spokojí s málem, ale pro syna chce jen to nejlepší… A přece mají všechny něco společné: zůstanou-li samy, dovedou se skvěle postarat nejen o sebe, ale i o rodinu a celé panství, a nikdo se neptá, jestli je tomu někdo učil a jestli to zvládnou.

Hned se mi zalíbil styl, jakým je kniha napsaná. O svém životě totiž většinou vypráví ta daná šlechtična, což mi přišlo fakt zajímavé a poutavé.

V knize je mnoho jmen, čemuž se samozřejmě nemůžu divit. Vysoká porodnost byla tenkrát naprosto normální. Vždycky jsem si říkala, že 16 dětí Marie Terezie je extrém. To jsem ale ještě neznala jistou Marii Manrique, která porodila dokonce 21 dětí. A během strašně krátké doby. To jen tak z hlavy nedostanu.

V průběhu jsem tedy začala mít občas zmatek v tom, kdo je kdo, ale jinak mě čtení bavilo a spoustu jsem se toho dozvěděla. Některé šlechtičny a jejich životy mě zaujaly více a jiné méně.
Například na obálce je vyobrazena Perchta z Rožmberka, která měla těžký život po boku manžela, který ji psychicky i fyzicky týral. Možná ji můžete znát jakou Bílou paní.

Pro milovníky historie tuto knihu určitě doporučuji. Je to jednohubka a přesto plná informací. Upřímně mám po dočtení chuť se na některá místa podívat a dozvědět se ještě více.
4⭐️/5⭐️