Osiánův kotlík je plný krásného čtení
recenze
Osiánův cestovní kotlík aneb S Kelty nejsou žerty (2020)

A nezmýlila jsem se. V první řadě oceňuji záměr posadit příběh do doby keltského osídlení našeho území. Díky tomu má kniha i nevtíravý edukativní rozměr: milou a poutavou formou nabízí představu (samozřejmě ovoněnou literární nadsázkou) o naší starodávné historii. A jak se říká, každý Čech má v sobě pár kapek keltské krve (stejně jako germánské atd. :)
Zjednodušeně řečeno, paní Glaserová stvořila originální, barvitou variaci pohádky o Smolíčkovi. Tento zdánlivě banální syžet dokázala kouzelně oplodnit svou fantazií, čímž vzniklo dobrodružné vyprávění vtipně navlečené jako výlet současného chlapce do šera dávnověku (a jeho „příbuzného“ z oné doby zase opačným směrem do naší žhavé reality 21. století). Děj nebudu reprodukovat a pouze zmíním, že z nudných okovů výše zmíněné otřepané báchorky o neposlušném hošíkovi, jezinkách a zlatém paroží (třeba v unylé verzi Boženy Němcové) se autorka rozmáchla a vytvořila neskutečně zajímavou látku, od níž se čtenář neodtrhne, dokud neobrátí poslední stránku.
Paní Glaserová promyšleně pracuje s výrazovými prostředky, jimiž znamenitě osvěžuje příběh. Samozřejmostí je krásná práce s jazykem, kterou jsem ocenila již v Trosečníku sibiřském. Ovšem nejsilnější devízou knihy je její kouzelný duch, spojující v sobě to nejlepší ze světa bájí a pohádek. A protože je Osiánův kotlík napsán vpravdě inteligentně, tak se sice primárně jedná o dětskou knížku, ovšem s chutí si ji přečte i vnímavý a citlivý „dospělák“.
Pozoruhodné je i to, že si autorka svou knihu i sama ilustrovala. Dokazuje to šíři jejího tvůrčího potenciálu. Obrázky jsou to nevšední, sice ne úplně podle mého vkusu, ale to je věc subjektivní - hlavně když se líbí dětem, o čemž vůbec nepochybuju.
Plusy: v první řadě nápad, skvěle zpracovaný. Barvitý a napínavý děj, který chytne a nepustí. Tohle není jen tak ledajaká fantasy, tohle je „někde jinde“. Výborná práce s jazykem, kvalitně provedená redakce. A v neposlední řadě nevtíravý edukativní rozměr.
Mínusy: žádný zásadní mě nenapadá, akorát jsem měla v jednom momentě pocit, jestli autorce neutekla chybička v oslovení křestním jménem. Ale možná to byl záměr, který jsem jen nepochopila.
Suma sumárum: další důkaz o originalitě a vytříbeném mistrovství paní Glaserové. Po přečtení dvou jejích děl kvapem dospívám k přesvědčení, že je jedním z nejpozoruhodnějších současných českých literátů.
Recenze je uvedena i na mém blogu:
cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/2129100/osianuv-kotlik-je-plny-krasneho-cteni
Komentáře (1)
kniha Osiánův cestovní kotlík aneb S Kelty nejsou žerty recenze

Milá Jitko, díky moc za krásnou recenzi. Je to pro mne, jako pro stáleještě začínající autorku, obrovská vzpruha. K té chybičce...Tak jo, já to tedy prozradím. Honza Hrnčíř se původně jmenoval Jindra, ale paní redaktorce se to nezdálo (Jindra Hrnčíř = Harry Potter). Tak se kluk jmenuje teď po mém zrzavém vnukovi Honzíkovi. Jak to ale paní redaktorka přepisovala z Jindry na Honzu sama, nějak jí tam jeden záhadný Jindříšek holt zbyl...Ze začátku jsem byla i docela naštvaná (těch chyb, hlavně v interpunkci zůstalo v textu, bohužel, víc), ale pak jsem si řekla, že je to vlastně, jako taková chyba na známce a jednou třeba bude tohle vydání Kotlíku o to cennější. Něco, jako Modrý Mauricius ;-)