Nikdy

recenze

Nikdy (2012) / Safienka (115 views)
Nikdy
Nikdy je již v pořadí několikátou úspěšnou knihou od slovenské autorky Táni Keleové-Vasilkové. Společenský román, který má s ostatními díly podobné téma, a to je reálný a někdy až nemilosrdný příběh ženy, která se dostává na své emoční dno a je pouze na ní (stejně tak i na každém z nás), jak se s tím popere. Z mého pohledu velice motivující a inspirující téma.
Ač je to román určen převážně pro ženy, tak se v něm může najít široké spektrum čtenářů. Příběh se čte téměř sám. Styl je napsán srozumitelným jazykem, který čtenáře nenásilnou formou přesouvá do větších časových úseků. Některé situace jsou zvláštně useknuty, tzv. nepopsány až do pro mě jasného konce, ale nijak zvlášť to knize neškodí. Máme tak možnost se posonout dál a nezaobírat se detaily.
Jak už jsem zmínila na začátku, tak nám autorka přibližuje příběh ženy ve středních letech, která má vše, co si může přát - skvělého manžela, dospívající dceru, spolehlivé kamarádky a baráček se zahradou. Ale ne vše je tak, jak se na první pohled zdá. Hlavní hrdnce Katce je hned na začátku zasažena emoční rána v podobě odchodu manžela k jiné ženě. Společně s Katkou a jejími kamarádkami, které jsou pro ní oporou se dostáváme z tohoto bolavého zásahu. Máme možnost sledovat, jak důležité je mít kolem sebe přátele, kteří jsou v tomto okamžiku pro člověka velkou oporou.
Aby se měl člověk od čeho odrazit, je někdy potřeba, aby se dostal na své životní dno. Vše špatné je pro něco dobré, a tak to je i zde. Katka se dostává do svízelné situace, ale ta je jí ve výsledku ku prospěchu. Má se od čeho odrazit a začít žít nový život, ač je to v necelých padesáti letech. Najednou zjišťuje, že se celých 20 let manželství starala pouze o štěstí manžela a dcery, nikoliv o své. Autorka vlévá do své hrdinky nový elán a životní náplň, kterou máme možnost prožívat s ní.
V knize se objevuje hned několik vedlejších postav, jejichž popisem se autorka moc nezabývá. Známe je, ale nutně nepotřebujeme vědět a pitvat více. K bohatosti děje je to dostačující. Hlavní náplní je životní situace, která je opřená o vzpomínky. Další ne tak častou věcí jsou emaily, které si s Katkou vyměňují dvě nejlepší kamarádky. Opepření standartního vyprávění s doplňujícími dialogy je příjemné zpestření příběhu.
Sama jsem četla několik knih od této autorky a u všech jsem měla podobné pocity. Dokázala jsem si u nich vždy příjemně odpočinout, hodit své aktuální problémy za hlavu a prostě jen číst. Někdo hledá víc, ale někomu toto bohatě stačí.
Pokud bych měla přirovnat k jiným dílům od jiných autorů, tak by to byla nejspíš Simona Monyová.
Z vlastního úsudku tuto knihu doporučuji aneb nikdy není pozdě začít.

Komentáře (0)

kniha Nikdy recenze