Neznámá, co přišla z moře

recenze

Prozaik Miloš Urban pro letošní rok přichystal pro své věrné čtenáře novou knihu. Oproti minulé, která se odehrávala z největší části v Rakousko-Uherské Praze, se v jeho novém textu naopak dostáváme do současné Anglie.

Autor své příběhy vždy stavěl na důkladném studiu historie a architektury. Jeho nová kniha však nabízí značný odklon od jeho dosavadní tvorby. Přišla z moře je současnou detektivkou psanou z úcty k žánru a s Urbanovým typickým společenským přesahem.

Hlavním hrdinou je český žurnalista Karel Vrba, jenž je na stáži v novinách malého přímořského městečka. Úkoly jemu svěřované s definicí pro „toho z východní Evropy“ plní svědomitě, ne však již tak pečlivě. Sám spíše bojuje s aklimatizací v cizí zemi, jazykem a systémem práce v novinách, jež ho v rámci vlastní tvůrčí činnosti svazuje. Když se na pláži znenadání objeví dívka ve žlutých plavkách, připluvší z moře a bez hnutí stojící na pláži, hodlá se chopit příležitosti a napsat reportáž, kterou by se z novinářského eléva stal novinářským esem.

Zde právě začíná detektivní linie knihy. Karel Vrba se zběsile pouští do pátrání, kým vlastně neznámá z moře je a jak se na pláži vůbec ocitla. Pátrání mu stěžuje samotná dívka, která nechce komunikovat. Jediný člověk, na kterého alespoň trochu reaguje, je právě Karel Vrba. Jediné, co se od ní ovšem mladý žurnalista dozví je jakési číslo. Sám neví, zda se jedná o číslo telefonní, nicméně ho zkusí vytočit na telefonu, čímž spustí lavinu dalších neočekávaných událostí.

A zde právě začínají slabiny celé knihy. Vršení událostí postrádá místy logickou posloupnost a motivická výstavba detektivní linie je plna prázdných floskulí, předvídatelného jednání a kýče.

V anotaci od nakladatele je kniha představována jako „noir detektivní román“. Bohužel tím právě nakladatel udělal velkou chybu. Román se totiž žádným takovým přízviskem chlubit nemůže. Chybí totiž typická atmosféra tohoto žánru. Hutná, tíživá a temná. Do škatulky nezapadá ani postava hlavního hrdiny. Chybí mu určitá „semletost životem“, patřičný nadhled a hlavně cynismus. Atributy neodmyslitelně spjaté s detektivkami Raymonda Chandlera a postavou Phila Marlowa. Nechybí jen femme fatale. Ale v tomto směru se u příběhů Miloše Urbana nejedná o nic neobvyklého.

Kniha sice vznikla jako odpověď na současný trend severských detektivek, ovšem nesází na jejich tvrdost, syrovost a spousty vražd. Urban vsadil na klasickou anglickou školu, jež si vystačí se záhadnou ženou, záhadou opředeným příběhem a hlavně s kvalitními dialogy.

Text je svižný, příběh se hrne kupředu, ale čtenář se bude pozastavovat nad občasnými nelogičnostmi a kýči. Jako jsou například žluté plavky, které má postava neznámé ženy z pláže z více než z osmdesáti procent knihy na sobě či kýč v podobě venkovských sídel anglické šlechty a chování milionářského producenta.

Urbanovi v knize nejde ani tak o zločin samotný, ale o proměnu zprvu bezúhonných postav. Tím, že zvolil vyprávění v ich – formě s fokalizátorem v podobě hlavního hrdiny nechybí vyprávění patřičný nadhled nad situací a díky tomu se vypravěč nebojí častokrát pustit do autorských promluv. Ty jsou v knize důležité.

Miloš Urban se v nich vypořádává se současnou Anglií. Zemí s obrovskou vlnou přistěhovalců, díky čemuž se rozevírají sociální nůžky na již sotva únosnou mez a s nazíráním na Čechy, potažmo Českou republiku. Čech je pro Angličany cosi jako Polák, kterých je v očích starousedlíků přespříliš a tak s hlavním hrdinou Karlem Vrbou jednají dost přezíravě.

Bohužel kniha ničím nepřekvapuje a tak příběh plyne k jasnému konci. Jedno překvapivé odhalení si však na své čtenáře Miloš Urban přichystal na samý závěr knihy. Detektivka se totiž promění v grotesku.

Přišla z moře, je kniha naprosto jiná, než jak se na první pohled zdá, nebo jaké jsou na ní anotace. Miloš Urban si v duchu postmoderních textů se čtenářem opět hraje. V nové knize si z něho dokonce pěkně vystřelil. Ovšem, povedlo se mu to dokonale.

www.bookvy.cz

Komentáře (0)