Neskutečný "Dvůr snů"

recenze

Dvůr mlhy a hněvu (2017) / Samira

Označení „těžký knihomol“ ke mně od dětství přilnulo jako druhá kůže a jsem na něj náležitě hrdá. Ačkoli mi úsměv na tváři vykouzlí nejedna kniha a knihovna doslova přetéká mou knižní láskou a posedlostí, je jen málo takových, které se staly srdcovou záležitostí, jejich vydání svátkem a důvodem plísnění se, proč jsem si neudělala nějaký větší prostor, kdy bych je mohla otevřít. Místo, abych po probdělých nocích vypadala jako vlastní stín. Dvůr mlhy a hvěvu, který je již druhým dílem série Dvůr trnů a růží, je přesně takovou knihou. Svět jí propadl a mne vlastní též, protože jinak to snad ani nejde. Je prostě úžasná!

Je zároveň také tím nejlepším autorčiným počinem, alespoň v mých očích. I když je to hodně dáno již nesporným faktem, že s každou další knihou ať už ze série Skleněný trůn nebo Dvůr trnů a růží, jsou její knihy lepší a čtenář nestačí žasnout. Ale není to jen tím, že je autorka knihu od knihy vyzrálejší, její styl vybroušenější, ale také na co nám dovolí pohlédnout, jakou perspektivu nám poskytne.

Začíná vždy zlehka, příběh se zdá jednoduchý, v tomto případě motiv klasiky Krásky a Zvířete, vše se zdá klasické a předvídatelné, než se opona zvedne a vy máte možnost vidět, že klasiky se dočkáme, ale ze zcela nečekaného zdroje. Vše s obrovským přesahem a velikostí stvořeného světa, který je mimo vaše chápání. Autorce prostě bylo dáno a je radost podívat se jejíma do krajnosti talentovanýma očima.

První díl končí na první pohled uzavřeně, kdy hlavní hrdinka Feyre zachrání svoji velikou lásku Tamlina a s ním i celou rozsáhlou říší. Cenu však zaplatila natolik vysokou, že kromě faktu, že se stala nesmrtelnou vílou, výjimečnou ve své podobně, protože při jejím zrodu stály všichni vladaři říše a její srdce zůstalo lidské, se musí potýkat s důsledky svých činů. Měla by cítit radost, ale jedinou emocí je zmar a pochybnosti, zda by bývalo nebylo lepší kdyby své tělo opustila a tenkrát zemřela.

V tomto bodě bych nejraději napsala spoiler a pustila se do nekonečného výčtu úžasných dějů, postav, mohla bych hodiny a hodiny básnit o každé jednotlivé překvapující a propracované stránce příběhu, který září jako noční obloha. Ale nechci nikoho připravit o ten zážitek, kdy kniha konečně otevře dveře a čtenář bude mít možnost pohlédnout na svět, který mu do teď zůstal skryt. A taky zažije v mých očích asi tu vůbec nejhezčí a dost svéráznou lásku a radost mu udělá pár "okřídlených a temných".

Příběh je však také vyprávěním o počátku nové války, která o sobě dávala již dlouho vědět, zaznamenává hluboká přátelství, neoceněná hrdinství, sny, odvahu, vášeň a jak už je u autorky zvykem nebere si servítky a nenandavá rukavičky. Místy je to drsné čtení, ale prostě neskutečné.

Závěr je bohužel pořádně infarktový a nezbývá než začít odpočítávat, protože do dalšího dílu z téhle rozsáhlé série, která zatím ukázala jen zlomek své šíře, je pořádně daleko.


Pět hvězdiček si jako hodnocení schovávám pro jiné knihy, téhle dávám hvězdné nebe „Dvoru snů“.

Komentáře (4)

Přidat komentář

---