Není třeba se jich bát

recenze

Mívala jsem z lenormandek strach. Jsou přímé, jasné, nedají se obejít a jejich poselství je bez možnosti, jak do své budoucnosti sami zasáhnout a někam uhnout. Připomínaly mi cikánské karty, které stejným způsobem stanoví vaši nalinkovanou budoucnost a včil se tomu přizpůsob! Není cesty zpět, tvůj osud je dán! Ale tohle je zpracování mnohem jemnější, hlavně úžasně stručná a pochopitelná příručka, která často apeluje na vlastní intuici, čímž se karty stávají stravitelné i pro toho, kdo rád hledá vlastní odpovědi.

Líbí se mi autorka
... a především její spisovatelská a tvůrčí výzva. Jen si představte, že něco čtvrt století milujete, zabýváte se tím a pak dostanete šanci to přepracovat a přiblížit znovu lidem. Už jen ten dotek historie! A ta velká čest. Autorka se toho ujala opravdu s pokorou, v textu je cítit, že má s kartami roky zkušeností a o ty se dělí.
Vybízí čtenáře a vykladače k tomu, aby používali svou intuici a možná ji i někdy upřednostnili oproti tomu, co povídají pevně dané významy, spojnice a právě ta řízná podoba karty.

Faktem je, že mnohem lépe karty vypovídají o životě, kdy si je vyložíte do velkého obrazu (výklad Velký list, ve kterém se vykládají do obrazce všechny karty celého výkladu). Stačí si to natrénovat na menších spojení, po méně kartách, třeba tři jsou ideální - najednou se začnou lépe spojovat a začnete se ve větách učit celé karty. Najednou vběhnou do hlavy, začne působit intuice a začne vás to bavit.
Děkuju, že jsem mohla tyhle karty přece jen poznat a pořádně si je užít.
No a jestli opravdu fungují, poznám tak za půl roku, až Velký list dojde své platnosti.
Renata Petříčková

Komentáře (0)