Není adopce jako adopce

recenze

Lisa Wingate patří mezi významné a spolehlivé tvůrce bestsellerů. Jako bývalá novinářka má náležitě vytrénovaný instinkt pro chytlavá témata, která umí zpracovat nesmírně čtivým způsobem. Díky tomu jí padá do klína jedno významné ocenění za druhým.
Trhák „Než jsme byly tvoje“ (originál „Before We Were Yours“, 2017) je aktuálně jejím špičkovým majstrštykem. Za svou celosvětovou popularitu vděčí preciznímu zpracování příběhu, inspirovaného skutečnými událostmi.
Georgia Tannová, považovaná za průkopnickou osobnost v oblasti moderních adopcí, vedla v polovině 20. století sirotčinec s honosným názvem Tennessee Children´s Home Society. Jednalo se o krycí fasádu nechutného kšeftování s bílým masem. Za dobu svého působení „přemístila“ tato obchodnice přibližně pět tisíc dětí z rodin chudých do rodin majetných, samozřejmě nikoli zadarmo. Ve strašlivých podmínkách sirotčince zemřelo dalších nejméně pět set dětí a kojenců. To vše se dělo pod patronací politického machra E. H. Crumpa, který na podporu špinavého byznysu neváhal využít i městské strážníky v Memphisu.
Tyto události inspirovaly Lisu Wingate k sepsání románu, v němž líčí trpký osud pěti sourozenců Fossových, unesených za bílého dne. Modus operandi odpovídá reálným praktikám komanda Georgie Tannové, které využilo nepřítomnosti rodičů (otec odvezl matku do porodnice) a během jejich nepřítomnosti „ukradlo“ děti z obytné lodi, která byla domovem Fossových. Sirotčinec se pro ně stal pouhou přestupní stanicí na cestě k „adoptivním“ rodičům.
Dějová konstrukce je postavená na osvědčeném principu střídání dvou časových rovin. Jednou z nich je syrové a dojemné líčení dávných událostí. Tou druhou je žhavá současnost, v níž se privilegovaná dceruška z prestižní senátorské rodiny dozvídá díky náhodnému setkání s jistou seniorkou o temné rodinné historii. A začne ji rozkrývat.
Autorčin vypravěčský um je očividný. Zkušenosti z dob kariéry v žurnalistice nepřicházejí nazmar. Lisa Wingate nepodlehla pokušení splácat z námětu sladkobolně ufňukané sentimentální melodrama. Zápletku rozvíjí skoro až dokumentaristickým stylem. Začátek knihy je pojat jako poněkud rozvláčná introdukce, která mě však neodradila. A byla jsem odměněna strhujícím vyprávěním až k dramatickému vyvrcholení.
Kniha nepřináší žádnou kdovíjak hutnou potravu pro intelektuální prohloubení čtenářovo. Je to vlastně čtivá literární reportáž, upozorňující na neslavně proslulou kauzu, která pořádně zahýbala veřejným míněním.
Pojďme na shrnutí.
Plusy: v první řadě znamenité zpracování atraktivního námětu, stejně jako nepopiratelné vypravěčské dovednosti. Potěšila mě i schopnost neudělat z příběhu schematický nářek nad hnusnými parchanty.
Mínusy: snad jen rozbředlá introdukce. A pak hlavně (ale za to autorka nemůže) vysoká koncentrace stylistických neobratností, překlepů a hrubek v české verzi.
Sečteno, podtrženo: přečtení této knihy nebylo ztraceným časem. Dozvěděla jsem se díky ní o pozoruhodných událostech nedávné minulosti.

Recenze je zveřejněna též na mém blogu „Přečteno mezi řádky“:
cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/1936245/neni-adopce-jako-adopce

Komentáře (0)