Nemá konec ani začátek

recenze

Major Servaz se nenarodil pod šťastnou hvězdou. Ještě se ani nestihl otřepat ze šoku z událostí v Pyrenejích a už je povolán k vraždě mladé profesorky do studentského městečka Marsac, kde i on v lepších časech svého života snil mokré sny o kariéře na míle vzdálené jeho současnému zaměstnání.

Okolnosti vraždy i zmatený mladík na kraji plného bazénu u domu s mrtvolou, ale s prázdnou hlavou, dodávají případu tajemnosti a Servaz po hlavě skáče do vyšetřování, hnán nejen svým profesionálním zápalem, ale i matkou nešťastného mladého muže, která je jeho láskou právě ze studentských let v nyní neklidném městečku.

Major se motá v kruhu vlastní minulosti a srdečního zmatku, navíc kolem něj ve stále menším kruhu obchází neznámý zabiják, jehož nalezení se stává velmi naléhavým.

Servaz zatne zuby a pustí se s vervou do vyšetřování, aby učinil všem hrůzám konec. Na vlastní démony je ale krátký.

Pokračování knihy Mráz pro mě bylo milým překvapením a i když se Minier nebojí zakousnout do tématu nenažrané politiky i uprchlické krize, byl pro mě Kruh příjemným zážitkem.

Styl vyprávění je poněkud odlišný od prvního dílu a z textu cítím větší jistotu i osobitý podpis autora, který nám v prvním díle jen stydlivě ukazoval své nápady, nyní je ale předkládá jako hotovou věc a je na nás, jak se s nimi popereme.

Kniha není obyčejné letní čtení na zahradu a nedá se jen tak zhltnout, je potřeba si ji v klidu vychutnat po rozumných dávkách, ale pro pochopení všech souvislostí i rozpletení husté sítě postav se k ní ještě určitě vrátím, a to nejednou.

Minier i Servaz jsou totiž velmi příjemnými společníky, se kterými nemám pocit ztraceného času.

Komentáře (0)