Nejšťastnější dívka na světě

recenze

Tuhle knihu s depresivně černou obálkou, která tak trochu odporuje názvu :), jsem hodlala přehlédnout jak širé lány, jenže pak jsem si přečetla recenzi na jednom knižním blogu a úplně změnila názor. Zde tedy jednoznačně zafungovalo „nesuď knihu podle obalu“. Z toho, jak knihu autorka blogu popsala, bylo vidět, že to je něco přesně pro mě. A obálka se nakonec k příběhu hodila taky skvěle.

Hlavní hrdinkou a vypravěčkou knihy je TifAni FaNelliová, už brzy Harrisonová. Na jejím štíhlém prstíku se jí třpytí obrovský smaragd s diamanty – chystá se svatba. Její život je perfektní, plný luxusního oblečení, úspěšných přátel a snoubence na velmi vysoké společenské úrovni. Krom toho, že se trápí dietami, aby byla dost hubená na jakousi nepředstavitelně malou velikost oblečení, také pracuje v redakci časopisu pro ženy. Ve své práci je velice úspěšná. Na první pohled se jeví jako namyšlená koza, snobka a povrchní potvora. Chce všechno a za téměř jakoukoliv cenu. Jenže na druhý pohled už byly věci trochu jinak. TifAni totiž v dětství cosi prožila, cosi nepěkného… a bylo toho víc!

„Tohle je věc, kterou na New Yorku asi miluju nejvíc – nutí vás bojovat o své místo. Já bojovala. A klidně bych šla přes mrtvoly. Protože já chci žít v New Yorku, ať to stojí, co to stojí“

Už od začátku knihy paní autorka naznačuje po troškách to „NĚCO“, takže jsem byla natěšená, co že to bude. Tipla jsem si dobře. Ono to bylo tak trochu jasné, co se asi tak mohlo stát, ale překvapilo mě, že to nebylo to nejhorší, ani zdaleka ne…
V příběhu nás Ani zavede do svojí současnosti v New Yorku a také postupně prozrazuje minulost ze střední školy, kdy jí bylo čtrnáct let.

„Mé skutečné vzdělávání začalo ráno druhého září roku dva tisíce jedna, kdy jsem nastoupila do prvního ročníku Bradleyho střední školy na filadelfském předměstí Bryn Mawr.“

Ve svém současném dospělém já jde Ani hlavně o to se co nejdříve vdát za svého prince. Nejde o peníze nebo alespoň ne hlavně o ně, i když pochopitelně jimi Ani nepohrdne v jakémkoliv množství. Jde hlavně o postavení a pocit bezpečí, který jí už od dětství tak moc chybí. Navzdory zajímavému myšlení dospělé Ani jsem více hltala její vzpomínky z dětství. Díky tomu jsem lépe pochopila, proč je taková arogantní snobka, proč tak uvažuje a co ji ovlivnilo. A pak samozřejmě ty věci, které se přihodily na střední škole a udělaly z oblíbené dívky zavrženou nulu… Ani to všechno vypráví tak nějak chladně a stylizuje se do role ženské s hroší kůží, ale pod povrchem je velice zranitelná a občas to probleskne na povrch. Četla jsem názory, že její myšlenky jsou místy nesympatické a jedovaté. Jsou. Jenže mně se její myšlenky číst líbily. Bavilo mě to, sedělo mi to. A ačkoliv bych si ji jako kamarádku vybrala jen těžko, jako knižní hrdinka byla fajn. Konečně po všech těch kladných princeznách s ryzím charakterem přišla holka, která byla tak trochu povrchní potvora. A navíc, kdyby byla sladká a milá, nejspíš by pro mě byla nedůvěryhodná. Proto myslím, že paní autorka její povahu vytvořila ideální k příběhu.

Styl psaní paní Knollové se mi velice líbil. Dokázala mě chytit už na začátku čtení a zápletka, kterou vymyslela, byla sice velmi jednoduchá, ale vždy ve správný okamžik přišlo nějaké šokující odhalení nebo myšlenka hrdinky. Příběh tak ubíhal svižně a neměla jsem pocit nějakých vět navíc nebo hluchých míst, která by mě u čtení rušila a nudila. Psychologickou stránku své hrdinky a ostatních postav kolem ní měla paní autorka zmáknutou taky dobře. Jediný, kdo mi připadal nudný, byl Luke, snoubenec TifAni. Zato někteří její spolužáci ze střední byli zase akční až moc. Paní autorka dobře zachytila snahu puberťáků být populární za každou cenu – snahu těch dole škrábat se nahoru a to, jak toho ti nahoře dokážou využívat. Člověk si až říká, kde se to v lidech (dětech!) bere – tahle potřeba ubližovat a ponižovat. Co je to, co v nich odstartuje tu potřebu ublížit, odpovědět na násilí násilím? Pak jsem se dověděla konečně TO. A od té chvíle jsem knihu hltala s otevřenou pusou :), protože to jsem tedy nečekala. Na samém konci mě Ani dokázala příjemně překvapit tím, jakou projevila sílu ve svém rozhodnutí a jakým způsobem se dokázala vypořádat se stínem minulosti, který jí svazoval.

Paní Knollová dokázala, že umí vytvořit zajímavé postavy v běžném, současném prostředí a dát jim neméně zajímavý životní příběh – neříkám lehký, ale zajímavý. Někde jsem četla informaci, že se inspirovala skutečnou událostí. Panebože! Snad ne, i když dnes se může dít opravdu cokoliv a děje se to. Jedná se o prvotinu a tak doufám, že si paní autorka podrží svoji úroveň a další kniha bude neméně dobrá a bude se zabývat nějakým dalším náročnějším tématem.

O knize se píše nesmírně těžko. Pokud nechci prozradit moc, musím říci jen málo a to pro knihu nejspíš nevyznělo tak dobře, jak by si zasloužila. Přes to ji mohu doporučit milovníkům psychologických románů a thrillerů. A taky těm, kteří snesou hrdinku, již do dokonalosti sladké princezny dost schází :). Ženy a mladé dívky, by si měly podobné příběhy číst určitě. Čistě pro jistotu. Neškodí vědět, co se taky může stát.

Komentáře (0)