Nechme se unést myslí legendárního (divergentního) Čtyřky

recenze

Čtyřka: Divergentní povídky (2014) / Malous (841 views)
Nechme se unést myslí legendárního (divergentního) Čtyřky
Čtyřku jsem četla, když vyšla v angličtině. Tedy četla jsem jen první dvě části a moc se mi líbily. Po vydání českého překladu jsem se do knihy pustila a dočetla ji celou.

Kniha je rozdělena na 4 části – Přeběhlík, Nováček, Syn a Zrádce. Navíc na konci knihy jsou 3 krátké povídky – První skokan-Tris, Buď opatrná Tris a Sluší ti to, Tris. Celý příběh je vyprávěn z pohledu Tobiase. Kapitoly mi přišly příliš krátké, spíše se jednalo o nepříliš navazující úseky z jeho života.

Ze zmíněných čtyř částí se mi nejvíce líbily první dvě a povídky na konci také.

V části s názvem Přeběhlík se setkáváme s Tobiasem před a lehce i po obřadu volby. Poznáváme jeho chování v přítomnosti tyranského otce a prožíváme s ním rozhodnutí, které mu změní celý život. Zjistíme, jaký získal první dojem z nového domova a jak přišel k přezdívce.

Teď už jsem jedním z nich, teď už jsem Neohrožený.

Už nejsem, a nikdy nebudu, Tobias Eaton. Jsem Neohrožený.


V části Nováček se Čtyřka věnuje intenzivně výcviku a nejen jemu, ale také svému nepřátelskému spolupřeběhlíkovi Ericovi, který ho od první chvíle nesnáší. Tohle jediné mají chlapci společné. Tobias si získává přátele, o kterých padly zmínky v celé trilogii, a dokončuje úspěšně výcvik.

Nejsem si jistý, jestli člověk získává odvahu s věkem jakou moudrost – ale možná že tady, v Neohroženosti, je právě odvaha tou nejvyšší moudrostí, která potvrzuje, že život lze žít a měl by se žít beze strachu.

Třetí část (Syn) nám ukazuje, jak se Tobias vypořádá s novou prací ve frakci, jak velice citově bojuje s minulostí a s tím, že v ní (údajně) ztratil milovaného člověka. Také se dozvíme důvody a okolnosti vzniku jeho slavného tetování na zádech.

V takovou revoltu se proměnilo i tetování, které mi Tori zvěčňuje na záda a které mě usvědčuje z Divergence. Takových momentů budu muset v tomto světě nesvobody vyhledávat víc.

Poslední část s názvem Zrádce je paralelní s prvním dílem trilogii, a to s Divergencí. Dozvíme se některé okamžiky z prvního dílu z pohledu Tobiase a i něco navíc, co v trilogii nebylo. Zjistíme, proč se T. někdy tak a tak choval a my jsme mu možná zbytečně nadávali a proklínali ho.

„Mám teorii, že nesobeckost a statečnost nejsou dvě různý věci.“

Tři krátké povídky hodně prozrazují už podlé svých názvů a jsou to opět pohledy z Tobiasovi strany z Divergence.

V celé knize vidíme vývoj hlavní postavy, nejen fyzický, ale hlavně psychický. Jak se z ustrašeného, slabého chlapce stal silný, tvrdý muž, ukrývající city a vřelost. Na první pohled byl Tobias vždy tajemný sexy hrdina, oblíbenec nás všech, ale on to přitom byl vždy obyčejný chlapec, který toužil být jiný a nezažít to, co zažil. Přál si klidný život, který dává smysl, přál si poznat lásku a s ní žít navěky.

Vyprávění z jeho pohledu sem si oblíbila už v Alianci, kde bylo poprvé vidět, jak je ve skutečnosti jiný než jak ukazuje jeho chování. Tato doplňující knížečka nám ještě více pomůže pochopit jeho pocity a chování.

Dále se seznamujeme s postavami Zeka, Shauny či Erica, kteří mají své důležité role v celé trilogii. Zjistíme jak zlý a podlý byl Eric od začátku a dobře mu tak, jak dopadl.

Celkově je to milé počtení, které čtenáře potěší a vrátí je aspoň na nějaký čas do divergentního světa, ale nečekejte zázraky a velkou akci. Je to spíše celé poklidné a usměvavé.

Komentáře (0)

kniha Čtyřka: Divergentní povídky recenze