Navádějí Hlasy duševně nemocné pacienty k vraždě?

recenze

Beatrice Kasparyovou ze salcburské kriminální policie čeká další náročný případ. Na jednom oddělení kliniky Salzburk-Sever byl nalezen zavražděný mladý lékař Max Schlager. Jenže jak najít vraha mezi pacienty s různými duševními poruchami, kteří slyší hlasy?

Beatrice se společně s kolegou Florinem Wenningerem pouští do vyšetřování. Zdá se, že Max Schlager byl talentovaný psychiatr, svědomitý a očividně oblíbený doktor. Tak proč skončil mrtvý a na jeho tělo někdo vyskládat dětské plastové nožíky? Proslýchá se, že Max poukazoval na to, že se na klinice dějí nepravosti. Zabil ho tudíž někdo z ostatních zaměstnanců, a ne pacient? Jenže pak mrtvých začne přibývat…

Beatrice se snaží poznat chod kliniky a její zaměstnance . Ambiciózního vedoucího doktora Klementa, který možná falšuje výsledky výzkumů, doktora Vasinskiho, který ji silně znepokojuje, přepracovanou a vystresovanou doktorku Plankovou, která je stejně jako Beatrice svobodná matka, takže mezi nimi panuje určité porozumění, nebo ošetřovatele Roberta Erlacha, který se stará o záhadnou pacientku Marii.

Horší je to s pacienty – Walter Trimmel se ocitl na místě první vraždy, ale trpíš schizofrenií a slyší hlasy, které ho nenechají v klidu. Maja Bremová byla v dětství sexuálně zneužívána svým otčímem a teď se sama chová velmi provokativně a všechny mužské zaměstnance obviňuje z toho, že s ní spí. Jenže co když to nejsou jen výplody nemocné myslí, ale pravda? A pak je tu záhadná pacienta Marie. Ve skutečnosti se jedná o Jasmine Mathiesovou, kterou před několika lety našli ve sklepě, kde ji celá léta věznil a sexuálně zneužíval její otec. Problém je v tom, že Jasmine nejspíš něco ví, jenže nemluví a nereaguje na žádné podněty. Jak může Beatrice zjistit, co Jasmine ví? Anebo co hůř, co když Jasmine všechny oklamala a za vraždami stojí právě ona?

Beatrice si klidu neužije ani v soukromém životě. Je rozvedená a stará se o dvě malé děti. Její bývalý manžel Achim ji obviňuje, že je neschopná matka, která dává přednost kariéře, a štve děti pro ní. Navíc je tu ještě nejistý vztah s kolegou Florinem Wennigerem. S Beatrice jsou přátelé, ale zároveň to mezi mini pěkně jiskří. Najdou konečně odvahu k tomu, aby překročili hranice profesního vztahu a sblížili se?

Ursula Poznanski píše velmi čtivě a chytlavě. V prvním díle této série s názvem Pět si vybrala neotřelé téma geocachingu, v druhém díle Slepí ptáci děj zase oživila propojením příběhu se sociálními sítěmi. V Hlasech si zvolila prostředí kliniky pro duševně nemocné pacienty. Nejedná se o nijak originální nápad, Ursula Poznanski ho ale zajímavě zpracovala, takže ve výsledku dobře funguje. Také umně propojila detektivní linku se špetkou romantiky, protože vztah Beatrice a Florina se konečně posunul dopředu. Vztahy mezi dvěma policisty jsou klišé jako hrom, ale já mám pro ně slabost, takže jsem byla naprosto spokojená. Rozuzlení celého případu je trochu románové a vykonstruované, ale to nic nemění na faktu, že na to, kdo a proč vraždy spáchal, jsem nepřišla. Vlastně jsem byla úplně vedle.

Hlasy patří mezi čtivé a chytlavé detektivky odehrávající se v zajímavém prostředí kliniky pro duševně nemocné a umně propojují detektivní linku s trochou romantiky. Tahle kombinace z nich – alespoň pro mě – dělá zatím nejlepší díl z celé série (a to i předchozí díly se mi líbily a hodnotila jsem je vysoko).

Hlasy ale nejsou thrillerem, z něhož by vám šel mráz po zádech, nebo jste se báli si dojít v noci na záchod. Lze je proto doporučit čtenářům (možná spíš čtenářkám), kteří mají chuť na čtivou, oddychovou a dobře vystavěnou detektivku se sympatickými hlavními hrdiny. Hlasy jsou prostě ideální detektivkou na víkend, protože je slupneme jako malinu, a budete chtít víc. Bohužel čekání na další díl bude dlouhé…

Komentáře (0)