Na půli cesty

recenze

Děkuji moc Pavlovi Buráňovi, že mi nabídnul knihu Na půli cesty ke zrecenzování. Samotná anotace toho moc neprozradila, jen, že osudové setkání změní Lukášovi život, tak jsem byla velmi zvědavá, co konkrétně mu změní život. Měla jsem svou představu, která se nevyplnila, a tak jsem byla překvapená z toho, co mě čekalo.

Jedná se o poměrně krátkou knihu, u které neočekávejte dlouhá souvětí. Ale za to se jednalo o velmi čtivý příběh, který se mi velmi dobře četl. Velkou výhodou pro mě byly kapitoly, které byly krátké a snadno jsem mohla dočíst kapitolu, když jsem potřebovala něco dělat. Ani bych neřekla, že se jedná o debutní knihu, co se týče beletrie, opravdu, moc se povedla.

Lukáše jsem si brzy oblíbila a v určité chvíli jsem se o něj bála. Líbilo se mi, že jsem se o něm dokázala dozvědět i něco z dětství. Navíc, to nebyla jediná věc, o které jsem se dozvěděla, co se týče minulosti. Když tak přemýšlím, asi na jeho místě bych se zachovala stejně. Je těžké nakousnout to, co tam bylo, aniž bych to prozradila, ale mohu říci, že to bylo zajímavé a člověka to přinutí zamyslet nad tím, co je vlastně po životě.

Co musím vyzdvihnout, tak jsou popisy prostředí. Úplně jsem to viděla před očima, jak Lukáš jel do hor. To byla moc krásná představa. A takových popisů se zde vyskytuje více. Hlavně mě nejvíce zaujal popis vnímání světa a existence. To bylo opravdu zajímavé

Celkově příběh Na půli cesty se mi velmi líbil. Do příběhu jsem se snadno dostala a prožívala jsem různé situace, jak spolu s Lukášem, tak i s jeho manželkou Barborou. Jestliže máte rádi příběhy s nádechem mystična, kde jedna situace ovlivní život člověka, pak věřím, že se vám Na půli cesty bude líbit.

Novela je veskrze pozitivní, s lehce humornými prvky a mírně filozofickým přesahem. Předkládá silnou ideu, že nejvíce nás v životě obohatí nejen vše pozitivní, co získáváme od svého okolí, ale i to, co naopak lidem okolo sebe dává... více

Komentáře (0)