Na první pohled super kniha. Ale prvním pohledům je lepší nevěřit.

recenze

Brambory na vloupačku (2014) / Tev (431 views)
Na první pohled super kniha. Ale prvním pohledům je lepší nevěřit.
originál: Kaffe med Rån (SE); vydalo Bokförlaget Forum (2012)
Česká republika: vydalo Argo (2014)
překlad: Helena Matochová
344 stran, vázaná
za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Argo

Dovedete si představit, že byste už byli staří? Že děti by vás zavřeli do domova důchodců, kde se zacházení sester den ode dne zhoršuje, kde vám upírají i odpolední vánočku? Kde jídlo samo o sobě je něco příšerného? Pětice přátel z domova Diamant si nic takového představovat nemusí, neboť to zažívají každý den. A to jim jednou už dojde trpělivost a usmyslí si, že lépe by se měli i ve vězení! Hlavní mozek celé operace, Märtha, se okamžitě pustí do plánování a závěrem se zde objevuje geniální čin, loupěž, která jim hodí "pár" těch milionů a co si užijí ten rok, dva ve vězení, kde se přeci budou mít královsky, za uloupené peníze si poté dopřejí luxus, jaký jim byl až doposud odpírán a následně budou pomáhat chudým - vždyť tak to přeci má být, bohatým brát a chudým dávat.

Jenže by to přeci nebylo ono, kdyby vše šlo podle plánu. Märtha, Lumen, Stina, Motyka a Anna-Greta se najednou ocitají v nebezpečí a záda si musejí krýt nejen před balkánskou mafií, však i policií - před tím, než půjdou do vězení, si totiž chtěli ještě užít a vyrazili proto do jednoho z nejdražších Stockholmských hotelů, kde si však zvykli na všechen ten přepych a do vězení se jim najednou vůbec nechce...

~

Když jsem si dočetla oficiální anotaci, vyřkla jsem konečný verdikt, tuhle knihu si jednoduše přečíst musím, neboť pětice důchodců, co o chodítkách vyrazí vykrást banku? No řekněte, kdo by odolal? :) Postupem četby však mé nadšení opadalo, což bylo zapříčiněno tím, že leč je kniha skutečně plna zajímavých věcí, autorka nebyla schopna je pořádně zajímavě popsat a tak se z na první pohled skvělé vtipné detektivky stává celkem nudný příběh, kterému nechybí ani to sladce sentimentální uvažování starých lidí.

Možná není vhodné začít kritičit hned na začátku, ale nu, tak co. Je pravdou, že kniha měla svá místa, kterým jsem se pousmála, někdy i zasmála, ale tím to končí. Bylo mi oznámeno, že kniha je spíše pro starší, takže je možné, že ještě nejsem součástí té správné vlny a kniha mne zaujme někdy později. I to je možné, leč... Autorka píše průměrně, a to zůstává. Je to takový ten styl, který nezamrzí a neodradí, zároveň však ani nenadchne, což je věru škoda, neboť myšlenka je přímo skvělá; leč na internetu se objevil názor, že využívat tímto způsobem staré lidi je ubohost - což mi ale přijde přehnané :).

Líbily se mi však charaktery postav, které byly vykresleny očividně nejzdatněji; Märtha, rozený vůdce a milovnice detektivek; Lumen, který je svým úžasným způsobem svý a utěšovatelský; zahrádkář Motyka, který se i přes zákaz pečovatelského domu snaží tajně pěstovat květiny a někdy i nějakou tu drogu :), což později příběhu (konkrétním scénkám) dodává až kriminalistický nádech a závěrem zde máme dvě dámy, Stinu, milovnici akvarelů a literatury, a Annu-Gretu, jejichž rozdílnost je nesporná a Anna-Gretina žárlivost vůči své sokyni přímo kouzelná. Autorce rovněž dávám plus za krátké kapitoly, které se čtou vlastně i sami, vzhledem k tomu, že jedna má obvykle zhruba tři stránky.

Co se mi na knize líbilo nejvíce? Epilog. Je v něm krásně ukázána lidská tupost a nevěřícnost vůči starým lidem, které považujeme jen za takovou nutnou součást lidské populace. Co mě zklamalo ze všeho nejvíce, byla "ta část" po epilogu. Obvykle po dočtení nějaké knihy o knize ještě nějaký ten čas přemýšlím, urovnávám si všechny myšlenky a víte, co následovalo po dočtení této knihy? "Díky ti Bože, já to konečně dočetla! A teď se jdu navečeřet," což byla má poslední myšlenka ke knize, nepočítaje nynější psaní recenze. Až budu mít recenzi dopsanou, na knihu zjevně zapomenu, což je prostě už u průměru běžné.

Pokud nejste nároční čtenáři, kniha se vám zalíbí, a to jistě i velice. Já jsem však (nu ano, i mimina mohou být) náročný čtenář a i přes svůj věk dokáži poznat kvalitní knihu. Toto byl takový lepší průměr, leč jsem váhala ještě mezi šeti body. Nakonec jsem však dala sedm, za tu obálku je to zasloužené :). Leč musím poznamenat, že slovenská je hezčí, což je vzhledem k tomu, že všude prohlašuji, že Česko je ve všem lepší - dabingy, překlady apod. - celkem paradoxní, vůči mé osobnosti až zajímavé :D. Ale ta obálka je vážně krásná!

Post Scriptum: rovněž jste si všimli, jak často jsem v této recenzi použila výraz 'leč'?

*Recenze dostupna i na www.infinity.blog.cz.*

Komentáře (0)

kniha Brambory na vloupačku recenze