Na porážku

recenze

Na Nový rok je v uzavřené rezidenční komunitě nalezena vyvražděná bohatá rodina kromě nejmladšího dítěte, které se pohřešuje. Vrah použil jako zbraň jateční pistoli, která se používá k omráčení dobytka. Stejnou zbraň použil před třiceti lety vrah známý jako Řezník. Svoje činy si odpykal ve vězení a dnes je z něj starý a umírající muž. Mohl by po tolika letech začít opět řádit?

V lednu vydalo nakladatelství MOBA druhý díl s detektivem Maxem Wolfem Na porážku. Předchozí díl #SmrtVšemPrasatům mě přesvědčil o tom, že bych si ráda přečetla pokračování, které se mi nedávno dostalo do rukou. Jak se mi druhý díl líbil, se dočtete v recenzi níže.

Čtenáři se opět mohou setkat se sympatickým detektivem Maxem Wolfem, kterého jsme mohli poznat v předchozím díle. Jak už jsem minule zmiňovala, autor vytvořil vcelku originální hlavní postavu - otce samoživitele, který se stará o svou malou dcerku Scout, pracuje na oddělení vražd, přičemž se obojí snaží skloubit dohromady. Ještě že mu pomáhá a dcerku ochotně hlídá paní Murphyová, díky níž se Max Wolfe může této velmi nebezpečné práci naplno věnovat.

Stejně jako v předchozím díle tak i tentokrát autor čtenáře zavede do tzv. Černého muzea, které se nachází v Londýně a vystavuje původně tajnou sbírku zločinu. Nyní se Černé muzeum využívá jako výuková pomůcka pro policisty a je především památníkem zla. Max totiž pátrá po zbrani, která vyvraždila celou rodinu. Záhy je zjištěno, že jí byla jateční pistole na omračování dobytka. Dozví se, že v minulosti byla tato zbraň k likvidaci lidí již použita, a to vrahem, kterému přezdívali Řezník, po jehož stopách se detektivové po třiceti letech opět vydají.

Celý detektivní tým tlačí čas, neboť je pohřešován malý chlapec Bradley, který byl z nějakého důvodu ušetřen vražednému běsnění. Pátrání je zavede mezi organizovanou skupinu, obchodníky s bílým masem a pedofily. Autor ukazuje ty nejhorší stránky zločinu, navíc nešetří brutálními popisy, které mohou některého čtenáře spíše odradit. Přiznám se, že v jednu chvíli jsem měla chuť knihu zavřít nadobro. Z toho důvodu nedoporučuji tuto knihu slabším povahám. Detektivové se střetnou se světem chudých i bohatých, pátrání je zavede do odlišných společenských vrstev a poukáže na velké sociální rozdíly. Sociopati se však rodí bez ohledu na společenské postavení či výši bankovního konta.

Autor píše čtivě, bez složitých větných spojení. Tentokrát mi však v knize chyběly podrobnější popisy Londýna a jeho zákoutí, často jsem si některé scény neuměla pořádně představit. Další výtku mám k policejním zásahům, které vždy vedly k téměř tragickému konci. Nepřipravenost a naivita zasahujících detektivů byla spíše k smíchu a když se to opakovalo již po několikáté, kroutila jsem nevěřícně hlavou. Z vážných zranění se vždy rychle otřepali, aby mohli dostat znovu "na budku".

Zápletka se dle mého názoru povedla a vedla k šokujícímu rozuzlení, které mohou někteří čtenáři ke konci předvídat, ale okolnosti zločinu jistě ne. Co bylo nakonec důvodem k vyvraždění téměř celé rodiny a najde se chlapeček živ a zdráv? To se dozvíte přečtením této knihy.

Oproti prvnímu dílu se mi tato zápletka líbila mnohem více, ale předchozí díl vynikal v popisech ponurého Londýna. Nejsem schopna říct, který díl byl povedenější. Oba mají něco do sebe a za mě je určitě doporučuji, a to nejen milovníkům krimi románů, kteří se nebojí brutálnějších popisů či trestného násilí páchaného na dětech.

Komentáře (0)