Mysl jako zbraň

recenze

Jak nebezpečný může být film? Zřejmě moc ne. Zvláště staré filmy. Ty jsou nebezpečné spíše samy sobě. Že po jednom shlédnutí skončí v propadlišti dějin, reálně v popelnici.

Když tedy nebohý Ludovic Sénéchal oslepne po zhlédnutí kusu sbírky jiného filmového nadšence, objeví se množství otázek.

Možná podobně velké, jaké si kladou francouzští policisté o nějaký ten kilometr dále po odkrytí masového hrobu několika nešťastníků, které vrah oloupil nejen o život, ale i nějaké ty potřebné bílkoviny z dutiny lebeční.

V probíhajícím parném létě a vrcholící sezóně dovolených je to nepříjemná zpráva, ale pátraní se rozjíždí naplno.

Syndrom E disponuje nejen krásnou obálkou, ale i zajímavou anotací a jak jsem zjistila v průběhu čtení, i skvělým příběhem.

Mezi ústřední dvojicí policistů to zkrátka dobře funguje a člověk by jim přál i něco více, hlavně aby odhalovali další nechutná tajemství ve starých archivech i slovech tvrdohlavých pamětníků.

Skládání mozaiky případu pomalu odhaluje šokující pravdu, jaká nemá historicky obdoby, o to více zaujme, pokud si čtenář uvědomí, že se jedná o skutečná historická fakta, jaká si může snadno dohledat. Hranice reality a fantazie autora je skutečně velmi tenká a je jen na čtenáři, na kterou její stranu se postaví.

Od příběhu je těžké se odtrhnout a milovníci dobrých thrillerů nebudou rozhodně zklamáni.

Možná trochu ano...

V Francii již několik komisařových příběhů vyšlo a i bratři Slováci do svých rukou dostali další jeho dobrodružství. Proč nám byl podán pouze třetí díl již rozběhlé série je mi záhadou, ale snad ji vydání dalších dílů do našeho mateřského jazyka brzy vyřeší. Ignorování této zajímavé série a její odbytí pouze jedním snad naslepo vytaženým příběhem by byla věčná škoda a to po všech stránkách.

Nám jazykově nevybaveným nezbývá nic jiného, než doufat.

Komentáře (0)