Muzikantský démon

recenze

Když ptáčka lapají, manželé mu zpívají (2021) 3 z 5 / Ivuska.09
Když ptáčka lapají, manželé mu zpívají

Další novinka od autorky Aleny Jakoubkové, která nedávno vyšla u nakladatelství MOBA, nese název Když ptáčka lapají, manželé mu zpívají.

Autorka vypráví příběh Vereny Sukové. Samozřejmě se zaměřuje především na její milostný život, takže vás čekají různé útrapy s muži. Asi každé ženě se někdy stalo, že si musela vybírat mezi dvěma chlapci. Verena chodí s Jardou Peškem. Pohledným sympaťákem, který studuje medicínu. Jsou spolu více než rok, ale jejich vztahu chybí nějaká pomyslná jiskřička. Má Jardu ráda. Je spolehlivý, kultivovaný, má jasně nalinkovanou budoucnost a je dobrý společník. Navíc vždy přijímá věci tak, jak jsou. Ale není bezhlavě zamilovaná. A v tuto chvíli přichází na scénu Milan Laach. Muzikantský démon, hezoun se zelenýma očima a dlouhými blond vlasy, který ji už před lety žádal o rande. Namachrovaný týpek, z něhož sexappeal jen prýští. Tehdy ho odmítla, protože měl kolem sebe spoustu dalších dívek a na všechny dělal cukrbliky. Nutno podotknout, že Milan na odmítnutí nebyl zvyklý. Na Verenu nezapomněl a rád by ji tentokrát skutečně získal. Stále střídá ženy jako ponožky? Nebo se změnil? Články v bulváru tomu příliš nenasvědčují. Vypadá to, že je stále obletovaný ženami. Opravdu kvůli němu Verena zapomene na Jardu? Čeká ji nepříjemné rozhodování. Možná se rozhodne správně, možná tohoto okamžiku bude po zbytek života litovat. Každý ze zúčastněných má totiž jiné představy o budoucnosti... Jak se může velká láska změnit ve velké trápení? Jednoduše. Občas se stane, že do vztahu po určité době přichází lhostejnost a podráždění.

Nechci být jednou z mnoha, chci být pro někoho ta jediná na světě.

Romány Aleny Jakoubkové mám ráda a vždy s chutí sáhnu po každé její novince. Je to oddechové čtení, které často zachycuje reálné okamžiky - podobně to zkrátka chodí i ve skutečném životě. Nicméně musím autorce vytknout jednu věc: poslední dobou neustále ve svých knihách (tedy nejen v této) opakuje citoslovce povzdechu "ach jo". Až příliš často! Podle mě je to naprosto zbytečné a už to skutečně bije do očí. Snad si toho tedy všimne i ona a tento svůj nešvar odbourá. Pak nebudu mít jejím příběhům co vytknout.

Komentáře (0)

Přidat komentář