Muž, který přežil

recenze

„Když to vzdáš, když si řekneš, že už nestojí za to žít, dlouho nevydržíš. Kde je život, je i naděje. A kde je naděje, je i život.“
 
I když už mám s tématikou holokaustu něco načteno, nikdy mě při čtení další takové knihy nepřestane překvapovat, čeho všeho jsou lidé schopni a do jaké míry dokáže být člověk proti nepřízni osudu odolný.
Eddie Jaku byl hrdým Němcem a až na druhém místě pak Židem, stejně jako celá jeho rodina. Velice ho tedy zaskočily události 30. let 20. století, kdy se začali dostávat k moci nacisté. Když se v noci z 9. na 10. listopadu 1938, známá též jako Křišťálová noc, Eddie vrátil z internátní školy domů, našel dům prázdný. Celá jeho rodina byla zajata nacisty.
Čtenář se společně s Eddiem vydává na dlouhou cestu plnou strachu, krutosti, utrpení a ponížení. Ale také na cestu plnou odvahy, přátelství a odhodlání přežít.
Jak Eddie v knize několikrát zdůrazňuje, bylo to právě přátelství, co ho v hrůzách všech těch koncentračních táborů, kterými musel projít, drželo nad vodou.
 
„Jediný dobrý přítel pro tebe může znamenat celý svět. To představovalo tu největší hodnotu, mnohem víc než jídlo, o které jsme se dělili, teplé oblečení nebo léky. Nejlepší lék na duši je přátelství. A s takovým přátelstvím jsme zvládli nemožné.“
„Lidské tělo je ten největší stroj, co kdy vznikl, ale nešlape bez lidské duše. Můžeme přežít několik týdnů bez jídla, několik dní bez vody, ale bez naděje a bez víry v ostatní lidské bytosti? Selžeme a poroucháme se. Právě tak jsme přežili. Díky přátelství, spolupráci. Díky naději.“
 
I přesto, že není Eddie Jaku žádný spisovatel, rozhodl se výpověď ve svých sto letech převést na papír, aby ji zde zanechal pro budoucí generace. Kniha obsahuje i fotogalerii z rodinného alba.
Eddie se brzy po válce oženil a přestěhoval do Austrálie, kde se stal legendou a o svých životních zkušenostech přednášel v Židovském muzeu v Sydney až do své smrti. Australská vláda ho vyznamenala medailí australského řádu (Order of Australia Medal). Zemřel 12. října 2021 ve svých 101 letech.
K jeho vysokému věku jistě přispěl i pozitivní pohled na tento svět. Vyrovnal se se svou minulostí a s vědomím, že po hrůzách, kterým byl vystaven, ho již nic horšího potkat nemůže, se zařekl, že se bude po celý zbytek svého života usmívat a považovat za nejšťastnějšího muže na Zemi. 
 
„Konečně jsem doopravdy pochopil rady mého otce, že je povinností těch, kteří mají dostatek, rozdělit se s těmi, kteří trpí, a že je lepší dávat než brát. Na světě se stále dějí zázraky, i když všechno vypadá beznadějně. A jestli už se zázraky nedějí, můžeš je sám vytvářet. Jednoduchým laskavým gestem můžeš zachránit jiného člověka od zoufalství, a právě to mu může zachránit život. A to je největší zázrak ze všech.“

Komentáře (0)